Bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se uchází o pozici soudce Mezinárodního trestního soudu. Česká republika jej vybrala jako kandidáta, kterého bude pro tuto pozici na volbě v prosinci tohoto roku podporovat. Co jej k rozhodnutí vedlo? A jak vidí svoji případnou roli u haagského soudu?

V jaké souvislosti jste se poprvé začal zajímat o činnost Mezinárodního trestního soudu?

To bylo v roce 2004, když jsem nastoupil do Eurojustu v Haagu. V jedné části budovy tehdy sídlil MTS, my jako Eurojust jsme s ním sousedili, takže jsme se pochopitelně často se soudci potkávali na chodbě apod. Tehdy jsem se čistě ze zvědavosti o Soud začal zajímat.

Za jakých okolností jste se rozhodl kandidovat na soudce této instituce? Proč Vás práce v ní zaujala?

Je nutno říct, že já jsem celý život jakožto státní zástupce ze své podstaty trestní právník. Měl jsem sice několik odboček, ale vždy jsem se pohyboval v trestním právu. První odbočka byla z klasického trestního práva k mezinárodní justiční spolupráci při svém nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství. V tom jsem pokračoval i v rámci svého působení v Eurojustu. Z pozice Nejvyššího státního zástupce jsem se věnoval celému právnímu spektru, ale přirozeně je trestní právo státnímu zastupitelstvu nejbližší. K MTS mě to táhne, jelikož tam se s trestním právem pracuje v té nejčistší formě, jedná se pouze o souzení trestních věcí.

Zároveň se mi líbí systém Mezinárodního trestního soudu. Je to mezinárodní instituce, která v sobě zahrnuje na jedné straně prokuraturu, na druhé soud. V soudní části mě profesně zajímá stadium přípravného řízení, kterému se jako státní zástupce celoživotně věnuji. Když jsem se dozvěděl o vypsání výběrového řízení, začal jsem o tom vážně přemýšlet. Přiznám se, že jedním z důvodů je i skutečnost, že Česká republika měla v minulosti na MTS svého soudce, pana doktora Fremra, který tam zanechal výraznou a velmi pozitivní stopu. To jsem vzal jako výzvu a rozhodl se to zkusit.

Jak probíhalo národní výběrové řízení?

To je organizované ministerstvem zahraničních věcí. Členy výběrové komise jsou předsedové Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, ale i Nejvyšší státní zástupce a další. Schůzka trvala přibližně hodinu, kdy jsme diskutovali především fungování a směřování Soudu.

Za úspěch Soudu považuji i zprošťující rozsudky

Když se podíváte na fungování Soudu za dvě dekády od jeho vzniku, považujete jej za úspěšnou instituci?

Považuji jej za úspěšnou instituci, nicméně si myslím, že by po dvaceti letech své činnosti mohl mít sjednocené některé postupy. Když se podíváme na fungování Soudu, je evidentní, že to tak vždy není. 

Jak to myslíte? V čem konkrétně vidíte největší nedostatky fungování soudu?

Jakožto mezinárodní instituce založená na základě mezinárodní smlouvy, je jasné, že určitá pravidla fungování nemohou být natolik konkrétní, jako jsou například v našem trestním řádu. Právě zde vidím určitý prostor pro zlepšení.

Mám-li to shrnout, Mezinárodnímu trestnímu soudu podle mě chybí něco na způsob jednotné kuchařky, podle které se bude postupovat v určitých situacích. Dosud není sjednocený způsob odškodňování obětí. Mám za to, že přetrvává i otázka, jestli se na začátku řízení má rozhodovat o přípustnosti důkazů, nebo se s tím má Soud vypořádat až v rozsudku. To si myslím, že jsou věci, které by po dvaceti letech mohly být zřejmé.

Vybudovat úspěšnou mezinárodní instituci, která je nadána pravomocí rozhodovat o lidských osudech určitě není jednoduché. Soud si je svých nedostatků ostatně vědom sám - za pozornost stojí review report nezávislých expertů o fungování MTS, který vyšel zhruba před rokem a je velmi kvalitní.

Co naopak považujete za největší dosavadní úspěchy soudu?

Bude to možná zní paradoxně, ale za největší úspěch považuji zprošťující rozsudky. Jsme zvyklí často poměřovat efektivitu justice podle toho, kolik vyřeší sporů a kolik odsoudí lidí, a méně častěji podle toho, jakým způsobem to udělá. Velmi pozitivně hodnotím, když je Soud schopen obžalovaného zprostit viny např. pro nedostatek důkazů, a to i v případech zvlášť choulostivých. Tak Soud ukáže, že při rozhodování ctí i lidská práva obviněných.

Čím byste chtěl k jeho fungování z pozice soudce především přispět?

Rád bych se v rámci svého působení zaměřil právě na přípravné řízení. Je to část soudního procesu, ve které musí soudce reagovat pohotově. Musí být schopen se relativně rychle seznámit se situací, načíst si potřebné dokumenty a na základě toho rozhodnout.

Ať děláte cokoliv, pokud zvládnete začátek dobře, úspěch se projeví v průběhu. Pokud začnete špatně a uděláte chybu hned ze začátku, bude se vám potom opakovaně vracet. Pokud bych byl zvolen, rád bych přispíval ke kvalitní činnosti Soudu právě v počátečních fází vyšetřování, jelikož tam s mým profilem odvedu nejvíc práce. Navíc mi to osobně přijde takové živější.

Naučil jsem se o věcech pochybovat

Jaké vnímáte největší rozdíly mezi Vaší dosavadní rolí jako žalobce a možnou budoucí rolí soudce? V čem byste muset změnit či upravit své vnímání a způsob práce?

Po těch letech zkušeností, které jsem nasbíral přes různé úrovně státního zastupitelství by byla úprava spíš menší. S přibývající zkušeností, a možná i věkem, jsem se naučil o věcech pochybovat. To si myslím je velice dobrá vlastnost pro někoho, kdo rozhoduje o lidských osudech. Nevzít to, co vám předkládá jedna nebo druhá strana jako samozřejmost, ale podrobit to zkoumání. Zvážit, jestli je předkládaný důkaz získaný legální cestou, jestli je opravdu věrohodný apod.

Proto si nemyslím, že bych musel v roli soudce nějakým zásadním způsobem měnit způsob svojí práce.

MTS ještě nikdy nesoudil agresi – myslíte si, že je ve vhodné pozici, aby tak v budoucnu činil, nebo by se měl věnovat spíše válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a genocidě?

Nehovořil bych o vhodné či nevhodné pozici. Římský statut po doplnění zkrátka zločin agrese obsahuje, tedy tento zločin spadá do jeho kompetence. Jestliže někdy v budoucnu taková situace nastane, Soud se jí proto musí zabývat, pokud daný stát k dodatku o agresi přistoupil.

Bylo by dobré uvažovat o vytvoření speciálního mezinárodního soudu, který by se věnoval zločinu agrese na Ukrajině?

Nerad bych se konkrétněji vyjadřoval ke konfliktu na Ukrajině, resp. k válce – nazývejme to pravým jménem. Není vyloučeno, že v budoucnu by se v nějaké formě tento případ mohl objevit před MTS a já bych se nerad diskvalifikoval z rozhodování o něm v případě, že bych byl opravdu zvolen.

Nicméně řeknu k tomu jednu věc. Když se podíváte na situace doposud řešené jak u MTS, tak u mezinárodních trestních tribunálů (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu, Zvláštní tribunál pro Libanon a další), vždy se jedná o události, které se odehrály v minulosti, a Soud o nich rozhodoval s odstupem několika let. V současné době jsme ve vztahu k válce na Ukrajině v jiném postavení. Sledujeme ji živě, aniž bychom měli vyšetřeno, co přesně se děje a jaké konkrétní zločiny jsou páchány. V současné době probíhá sběr důkazů, vytvoření speciálního mezinárodního trestního tribunálu tak určitě neublíží alespoň nějaký časový odstup.

Zločiny na Ukrajině by se měly vyšetřovat primárně vnitrostátně

Kde si myslíte, že by měly být především vyšetřovány a stíhány zločiny, ke kterým dochází na území Ukrajiny – na Ukrajině, u MTS, nebo i v jiných státech?

To záleží na mnoha faktorech. Záleží na tom, o jaké zločiny se jedná, jestli státy, které zločiny vyšetřují, mají tzv. princip univerzality. Může se to zdát překvapivé, ale Ukrajina jako stát i přes probíhající konflikt funguje. Fungují ukrajinské státní orgány, mám za to, že i policie, prokuratura a justice. Ideálně by proto mělo docházet ke stíhání zločinů na místě. 

Uvědomme si, že v souladu s principem komplementarity by MTS měl přijít až jako poslední. Je to vlastně jedna ze základních zásad, na které je MTS vystaven. I z toho důvodu si myslím, že bychom to s vytvořením speciálního trestního tribunálu neměli uspěchat. Jestliže máme stát (Ukrajinu), který může vyšetřovat, chce vyšetřovat a vyšetřuje, bylo by nesmyslné mu tuto kompetenci upírat.

Kdybyste se stal soudcem MTS, těšil byste se do Haagu? Co Vás kromě práce láká k devítiletému pobytu v tomto nizozemském městě?

Haag mám osobně rád, strávil jsem tam během práce v Eurojustu sedm let, takže je to pro mě známé prostředí. Za tu dobu jsem si dokonce zvykl i na nizozemské počasí, kdy stále prší, je tam větrno a za celý rok napočítáte asi pět letních dnů. Jsem člověk, který nevydrží dlouho na jednom místě, takže mi stěhování určitě nevadí.

 

Fotografie

[1] Pavel Zeman, zdroj: Pavel Zeman, editace: ořez.