Dva Rusové a jeden Ukrajinec jsou dle rozhodnutí nizozemského soudu zodpovědní za sestřelení malajsijského letadla MH17. Vynesený rozsudek jako první vyložil povahu války na východní Ukrajině a blíže rozvedl povahu imunity dle mezinárodního humanitárního práva.

V červenci 2014 bylo nad východní Ukrajinou sestřeleno letadlo MH17 na trase z Amsterdamu do Kuala Lumpur. Zemřelo všech 298 cestujících. Už před čtyřmi roky dospěl mezinárodní tým vyšetřovatelů k závěru, že letadlo bylo sestřeleno ruskou raketou Buk, která byla vystřelena z mobilního odpalovacího zařízení, jež patřilo brigádě ruské protivzdušné obrany. Raketa byla odpálena z oblasti na východní Ukrajině, kterou tehdy kontrolovali proruští separatisté. Blíže jsme se události věnovali už v předešlých Bulletinech (viz např. Bulletin červenec-srpen 2019, s. 19).

Soud ve svém listopadovém rozhodnutí odsoudil v nepřítomnosti Rusy Igora Girkina a Sergeje Dubinského a Ukrajince Leonida Charčenka za vraždu 298 osob a úmyslné sestřelení letadla. Všichni jmenovaní byli odsouzeni na doživotí. Čtvrtý obžalovaný Oleg Pulatov byl zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů. Pátrání po osobách, které odpalovací zařízení obsluhovaly, i po osobách na vyšším stupni velení, ale dále pokračuje.

Z právního hlediska je rozsudek zajímavý hned v několika rovinách. Nizozemští soudci se totiž museli jednak vypořádat s tím, zda jsou oprávněni případ rozhodnout, jednak zkoumali povahu konfliktu na východní Ukrajině v době sestřelení letadla a s tím související imunitu obžalovaných.

Byli nizozemští soudci oprávněni ve věci rozhodnout?

Co se otázky jurisdikce týče, soud se musel vypořádat s otázkou, zda nizozemský trestní zákoník (dále jen „NTZ“) zakládá nizozemským soudům jurisdikci v případě stíhaného jednání, a pokud ano, zda mezinárodní právo nestanoví jejich jurisdikci určité limitace, typicky imunity.

Obžaloba při zkoumání jurisdikce podřadila jak sestřelení letadla, tak vraždu všech 298 cestujících pod článek 5 NTZ, který zakládá princip pasivní personality [1], což zdůvodnila tím, že nizozemští občané tvořili většinu obětí. S tímto odůvodněním se však soud plně neztotožnil. Souhlasil, že pasivní personalita se vztahuje na sestřelení letadla, nelze ji však aplikovat na vraždu těch osob, které nejsou nizozemskými občany jen proto, že byli obětí totožného trestného činu. Vraždu těchto osob soud podřadil pod článek 8b NTZ. Ten zakládá jurisdikci tehdy, pokud je mezi příslušnými zeměmi (tedy zemí, které jurisdikce přísluší, a zemí, která si jurisdikci nárokuje) uzavřena mezinárodní smlouva. Nizozemsko a Ukrajina takovou smlouvu uzavřely již v červenci 2017.

Povaha války v Donbasu

Vyřešení další otázky týkající se povahy ozbrojeného konfliktu, který probíhal na východní Ukrajině v době sestřelení letadla, tedy v červenci 2014, bylo náročnější. Tuto otázku bylo nutné vyřešit především proto, aby bylo postaveno najisto, zda obžalovaným přísluší imunita tzv. kombatanta. Kombatantem je podle mezinárodního humanitárního práva osoba, která je příslušníkem ozbrojených sil, jež mají odpovědné velení. Zjednodušeně řečeno, kombatant má právo útočit na nepřítele, a to i smrtící silou, aniž by za to následně mohl být trestně stíhán. V případě, že by obžalovaní byli označeni za kombatanty, musel by soud opět řešit otázku, zda má vůbec právo obžalované potrestat.

Ani jeden z obžalovaných nenamítal nedostatek pravomoci soudu z důvodu imunity kombatanta. Důvody obžalovaných pro tento postup jsou však zřejmé. Zásada imunity kombatanta se totiž aplikuje pouze v případě mezinárodních ozbrojených konfliktů. Obžalovaní by tudíž museli tvrdit, že ozbrojené separatistické síly samozvané Doněcké lidové republiky (dále jen „DPR“) byly de facto pod kontrolou Ruské federace, což by z vnitřního konfliktu učinilo konflikt mezinárodní. Tím by potvrdili, že Rusko bylo aktivně zapojené do války na východní Ukrajině, ačkoli to samo vehementně popíralo.

Soud ke zjištění povahy konfliktu aplikoval tzv. test celkové kontroly (overall control), který byl poprvé použit Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić. Za tím účelem bylo nutné zodpovědět otázku, zda Rusko nejen financovalo, cvičilo a vybavovalo DPR, nýbrž zda i organizovalo, koordinovalo nebo plánovalo jejich vojenské akce. Mezi hlavní důkazní materiály prokazující takovou kontrolu patřily odposlechy mezi vedením DPR a vrchními představiteli ruské administrativy. Během těchto rozhovorů byl domlouván přesun vojáků, vojenského vybavení i peněz. Důležitým důkazem byl i hovor tehdejšího „premiéra“ DPR, ve kterém si žádá instrukce od ruského vedení v návaznosti na sestřelení letu MH17.

Soud tak dospěl k závěru, že minimálně od poloviny května 2014 do sestřelení letadla Rusko vykonávalo nad DPR kontrolu. Výše uvedený test tak byl naplněn, pročež se tento rozsudek stal vůbec prvním stvrzením povahy konfliktu na východní Ukrajině v roce 2014 jakožto mezinárodního ozbrojeného konfliktu.

Náleží proruským separatistům ochrana kombatanta?

Výše uvedený závěr nás tedy přivádí k otázce, jaké postavení náleží příslušníkům DPR, a zda se z pohledu mezinárodního práva jedná o kombatanty, kterým náleží imunita. Tuto otázku řeší Dodatkový protokol I k Ženevské úmluvě v článku 43. Ten upravuje požadavky, které musí ozbrojená složka splňovat, aby její příslušníci požívali výhod kombatantů. Taková ozbrojená složka, skupina či jednotka musí být pod velením osob, jež jsou odpovědné straně konfliktu, a zároveň podléhá vnitřnímu disciplinárnímu systému, který prosazuje dodržování norem mezinárodního humanitárního práva.

Ačkoli soud má za to, že síly DPR byly ve skutečnosti ovládány Ruskem, neshledal, že její příslušníky lze zároveň označit za kombatanty. Podle rozsudku by Rusko muselo formálně převzít odpovědnost za jednání DPR a formálně potvrdit, že DPR skutečně náleží pod ruskou kontrolu. S ohledem na to, že Rusko dlouhodobě odmítá jakoukoli spojitost s touto skupinou, nenaplňuje DPR podle konstatování soudu článek 43 Dodatkového protokolu I, a tudíž nelze příslušníky DPR označit za kombatanty, kterým přísluší imunita.

Odbornou veřejností byla ale tato část rozsudku poměrně kritizována. Z některých komentářů k Ženevské úmluvě totiž vyplývá, že přijetí odpovědnosti za bojující skupiny je sice nutné, nemusí však být učiněno výslovně. Postačí, pokud je takové přijetí dostatečně podloženo důkazy. Odborníci zkoumající status DPR se tak vždy zaměřovali spíše na důkazy svědčící o ruské kontrole nežli na formální akceptaci.

S ohledem na výslovné odmítnutí Ruska převzít odpovědnost za síly DPR se tak soudem zvolená cesta sice jeví jako pragmatická, některé části rozhodnutí ale nechávají prostor jistým pochybnostem. Například problém imunity mohl být spíše vyřešen určením, zda letadlo představovalo legitimní vojenský cíl. Další otázkou je také možný omyl odsouzených a potažmo odsouzení za nedbalostní trestný čin. Soud pracoval s možnou domněnkou pachatelů o tom, že sestřelují vojenské letadlo, k jejich možnému omylu se však vyjádřil tak, že i v tomto případě lze ve vztahu k sestřelení letadla a usmrcení osob na palubě dovodit úmysl.

Závěrem lze shrnout, že rozsudek byl přelomový především v tom, že se stal prvním soudním stvrzením povahy konfliktu na východní Ukrajině, a přes kritiku Ruska potvrdil, že už tehdy se jednalo o mezinárodní ozbrojený konflikt, do nějž bylo Rusko aktivně zapojeno. Co se samotných obžalovaných týče, je otázkou, zda se vůbec nějakého trestu za své jednání dočkají. Rusko je totiž, jak bylo možné očekávat, odmítá vydat.

 

Poznámka

[1] Zásada pasivní personality umožňuje stíhat cizí státní příslušníky za trestné činy, které byly spáchány v cizině, pokud je obětí občan stíhající země.

Zdroje

De Rechtspraak. The MH17 trial. Získáno z: https://www. courtmh17.com/en/.

Pružinová, K. (listopad 2022). Analytik: Rusko má problém. Za let MH17 bude platit, i když nebude chtít. Aktuálně.cz. Získáno z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rusky-politolog-dmitrij- -oreskin-o-rozsudku-nad-sestrelenim-l/r~d2b75da6673411edb1f50cc47ab5f122/.

Sousa, N. (listopad 2022). My to nebyli, tvrdil Kreml po sestřelení MH17. Lhali, řekl po osmi letech soud. Seznam zprávy. Získáno z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-let-mh17-z- -amsterodamu-sestrelila-ruska-strela-potvrdil-soud-219515.

Yanev, L. (7. prosinec 2022). The MH17 Judgment: An Interesting Take on the Nature of the Armed Conflict in Eastern Ukraine. Získáno z: https://www.ejiltalk.org/the-mh17-judgment-an-interesting-take-on-the-nature-of-the-armed-conflict-in-eastern- -ukraine/.

Fotografie

Mapa války na východní Ukrajině. Map of the war in Donbass, autor: ZomBear, Marktaff, 11. srpen 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0., úpravy: ořez.