Ústavní soud se mohl opětovně vyjádřit k problematice náhrad nemajetkové újmy zvláště zranitelných obětí trestných činů. K porušování jejich základních práv trestními soudy v rámci tzv. adhezních řízení měl již dříve možnost sdělit svá stanoviska. Krom prevenční povinnosti před sekundární viktimizací obětí zde hraje roli i ochrana veřejného zájmu na zjištění trestné činnosti a potrestání pachatele. Jak nedávno pochybily obecné soudy v případě zneužívané nezletilé dívky?

V loňském říjnovém Buletinu (str. 26) jste se již mohli dočíst o úskalích, která se mohou pojit k náhradě nemajetkové újmy zvláště zranitelných obětí v rámci tzv. adhezního řízení. Ústavní soud (dále ÚS) již v minulosti shledal, že trestní soudy v těchto případech zasáhly do základních práv zvláště zranitelných obětí. Zdůraznil při tom, že soudy mají mimo jiné povinnost vyvarovat se jejich sekundární viktimizaci, která může spočívat v tom, že by byly před soudem opětovně vystaveny svým tyranům.

Další případ, další nález ÚS

ÚS dostal opětovně možnost se k dané problematice vyjádřit ve svém čerstvém letním nálezu IV. ÚS 855/24.[1] Nezletilá stěžovatelka, v době vydání nálezu dvanáctiletá dívka, byla obětí pohlavního zneužívání ze strany přítele její matky (pachatel). K těmto krutostem docházelo mezi sedmým a desátým rokem dívčina života, kdy její matka žila společně s pachatelem.

Okresní soud v Blansku (nalézací soud) nejprve uznal pachatele vinným ze zločinu pohlavního zneužití dívky a přečinu ohrožování její výchovy. Dívka v trestním řízení uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy. Nalézací soud ji však s tímto nárokem odkázal na civilní soudní řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dívka dle něj nepředložila „žádné listinné důkazy v podobě zpráv odborných lékařů či psychologa“, aby prokázala míru narušení jejího přirozeného psychického a sexuálního vývoje.

Dívka se proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolala. Odvolání však Krajský soud v Brně (odvolací soud) zamítl a nalézacímu soudu přisvědčil. To, že pachatel způsobil dívce újmu nerozporoval, nicméně odkázal na výpověď její matky. Ta uvedla, že dívka je „v pořádku“, o tom, k čemu došlo nechce mluvit a nastalým událostem zatím nerozumí. Matka rovněž projevila své obavy ohledně dalších možných výslechů její dcery. Odvolací soud k tomu poukázal na skutečnost, že dívce výslech u policie nebyl příjemný a již se k němu nechce vracet. Dívka proti oběma rozhodnutím podala ústavní stížnost.

Argumentace stěžovatelky

Dívka tvrdila, že obecné soudy porušily její právo na nedotknutelnost osoby, na soukromí a rovněž na spravedlivý proces. Poukázala na to, že je zvláště zranitelnou obětí a argumentace výpovědí její matky je irelevantní, jelikož se jedná o názor laika, nikoliv odborníka. K nutnosti prokázat její duševní útrapy vyvolané pachatelem poukázala na to, že i odvolací soud ve svém odůvodnění uznal, že jí je svými činy skutečně způsobil. Dle dívky si obecné soudy „měly učinit úsudek o výši náhrady i bez lékařských zpráv“.

Jak ÚS nakonec rozhodl?

ÚS zrušil rozhodnutí obecných soudů v rozsahu, ve kterém jimi byla dívka odkázána na civilní soudní řízení, aby se domáhala náhrady nemajetkové újmy. Shledal, že jimi porušily základní právo dívky na nedotknutelnost její osoby, soukromí a soudní ochranu.

Argumentace ÚS

ÚS k otázce ochrany nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí uvedl, že za zásah do tělesné a duševní integrity je nutné považovat i „pouhé způsobení bolesti“. Takto způsobená újma se dle ÚS musí projevit do výsledného nároku na náhradu škody přiznaného oběti trestného činu. Co se nemateriální újmy způsobené trestným činem týče, dle ÚS nemusí mít pouze podobu újmy na zdraví, ale může rovněž spočívat v netrvalé psychické újmě vyvolané sexuálním zneužíváním. 

ÚS poukázal na povinnost soudů vyvarovat se sekundární viktimizaci obětí. Ta dle ÚS může spočívat v tom, že musejí opětovně prožívat nepříjemné anebo traumatizující zážitky v rámci samostatného civilního řízení. ÚS v tomto ohledu zdůraznil, že trestní soudy by měly zvažovat, do jaké míry je možné naplnit účel ochrany obětí trestných činů tím, že je odkáží s jejich nároky na náhradu újmy na civilní řízení. Varoval i před nevhodným nadužíváním takového odkazování soudy.

ÚS poukázal na povinnost státu zajistit „efektivní systém procesních institutů sloužících ke kompenzaci újmy způsobené trestnou činností“. Krom soukromého zájmu poškozeného je dle ÚS skrze tuto povinnost chráněn i veřejný zájem na „zjištění trestné činnosti a potrestání pachatele“. Zdůraznil, že trestní soudy mají posuzovat nárok poškozeného na náhradu újmy, pokud to zjištěný skutkový stav umožňuje posoudit. Uzavřel, že i skrze adhezní výrok lze zasáhnout do základních práv obětí trestných činů.

ÚS shledal, že obecné soudy odkázaly dívku na civilní řízení, aby se domáhala náhrady nemajetkové újmy, především na základě toho, že nepředložila výše zmíněné listinné důkazy (např. lékařskou zprávu). Připustil, že v případě psychické újmy na zdraví typu posttraumatické stresové poruchy by takový požadavek byl opodstatněný. V daném případě se však jednalo o duševní útrapy či při nejmenším újmu na přirozených právech dívky. O náhradě těchto lze dle ÚS rozhodnout i na základě jiných skutečností; jako je například výpověď poškozeného. 

Dle ÚS pohlavní zneužívání „z povahy věci způsobuje újmu na přirozených právech obětí …, kterou je třeba nahradit“. Tudíž pro rozhodnutí o náhradě újmy nebylo nezbytné, aby došlo k narušení zdravého duševního nebo sexuálního vývoje dívky. ÚS dále vyloučil argumentaci věkem dívky a tím, že nebyla schopna zcela pochopit zásah do svých základních práv.[2] Nakonec tedy uzavřel, že ve světle východisek, které rozvinul ve své argumentaci, rozhodnutí obecných soudů nebyla s to obstát.

Vybrané dřívější závěry ÚS k dané problematice

ÚS měl možnost se k problematice zvláště zranitelných obětí v kontextu sexuálního násilí vyjádřit již dříve. Například ve svém nálezu III. ÚS 2731/14 ÚS zdůraznil, že v případě sexuálně motivovaného násilí mají trestní soudy povinnost „postupovat obzvláště citlivě k případné oběti takového jednání“. 

ÚS přispěl k předchozímu závěru v nálezu III. ÚS 2665/22. Zde zdůraznil, že „nelze opomíjet ani to, že v případě zvláště zranitelného statusu těchto účastníků může být povinností obecných soudů uzpůsobit vedení řízení jejich specifické situaci a zajistit, aby se důvod této zvláštní zranitelnosti projevil v jejich procesní sféře co možná nejméně negativně v porovnání s ostatními“. V daném případě by se tedy dalo obecným soudům dále vytknout, že dostatečně nezohlednil, že se jednalo o zvláště zranitelnou oběť (dítě) sexuálního násilí.

V nálezu II. ÚS 3003/20 ÚS dále uzavřel, že zvláště zranitelnému jedinci nelze snižovat náhradu nemajetkové újmy vzniklé znásilněním pouze kvůli tomu, že vlivem svého postižení není schopen „plně chápat zásah do svého základního práva“. Ve svém nálezu I. ÚS 1222/22 pak ÚS seznal za nepřípustné chtít po zvláště zranitelné oběti znásilnění, aby podle hmotného práva správně kvalifikovala svůj nárok. Zde se jednalo o otázku, zdali bylo zapotřebí odčinit duševní útrapy nebo tzv. další nemajetkovou újmu.

Poznámky

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2024 sp. zn. IV. ÚS 855/24. K nahlédnutí zde https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/4-855-24_AN.pdf.

[2] K argumentaci matčiným hodnocením dívčina stavu ÚS přímo uvedl, že jej „lze vzít v úvahu, avšak samo o sobě nevylučuje závěr o negativních dopadech trestné činnosti pachatele“.

 

Zdroje

Abbasi, K. (Červenec, 2024). Nárok zvláště zranitelné oběti na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení [tisková zpráva]. Dostupné z https://www.usoud.cz/aktualne/narok-zvlaste-zranitelne-obeti-na-nahradu-nemajetkove-ujmy-v-trestnim-rizeni.

Dubják, J. (2023). ÚS: Náhrada nemajetkové újmy zvláště zranitelných obětí přiznatelná již v adhezním řízení. Bulletin lidských práv, 15. ročník, s. 26-29.

Nález Ústavního soudu ze dne 13. října 2015 sp. zn. III. ÚS 2731/14. Dostupné z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=90010&pos=275&cnt=530&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2021 sp. zn. II. ÚS 3003/20. Dostupné z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=117020&pos=13&cnt=14&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 14. února 2023 sp. zn. III. ÚS 2665/22. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=123205&pos=3&cnt=3&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 26. června 2023 sp. zn. II. ÚS 297/22. Dostupné z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=124460&pos=10&cnt=10&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 27. června 2023 sp. zn. I. ÚS 1222/22. Dostupné z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=124441&pos=5&cnt=5&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2024 sp. zn. IV. ÚS 855/24. Dostupné z https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/4-855-24_AN.pdf.

Fotografie

Sexuální násilí je nepřípustné. Socha Žena na slunci v ulici Anastázova (Q64815695) 02, autor: Barocco, 22. červen 2021, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0 DEED.