Autor je právník v Kanceláři veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv provedl v roce 2020 výzkum, ve kterém zmapoval rozhodování českých soudů ve sporech s námitkou diskriminace mezi lety 2015 až 2019 v rámci své působnosti jako národního orgánu pro rovné zacházení. Jakými aspekty rozhodování soudů se ochránce ve výzkumu zabýval, jaká jsou jeho zjištění a jaká navrhl doporučení?

Jedním ze zákonných úkolů ombudsmana je přispívat k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami.[1] Proto mimo jiné poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace a provádí výzkumy. Jelikož se oběti diskriminace na ochránce obrací, měl by mít o soudním rozhodování v těchto věcech přehled. Právě soudy jsou jediné, které mohou vydat závazné rozhodnutí. 

Ombudsman v rámci výzkumu analyzoval 204 rozhodnutí obecných soudů v 90 případech včetně několika rozhodnutí Ústavního soudu. Jelikož v České republice neexistuje komplexní databáze všech soudních rozhodnutí, ochránce část rozhodnutí získal od přímo od svých stěžovatelů nebo z dílčích veřejně dostupných databází. Zbývající část si vyžádal od soudů. 

Ochránce se kromě obecných statistik počtu případů podle oblastí a důvodů zabýval také způsobem dokazování v diskriminačních sporech, udělováním náhrady nemajetkové újmy či reflexí stanovisek ochránce soudy. V jednotlivých kapitolách se podrobně věnoval popisu a zhodnocení judikatury soudů v oblastech práce a zaměstnání, zdravotní péče, vzdělání, zboží a služeb a bydlení.  

Nejčastější případy diskriminace

Podle závěrů výzkumu se lidé na soudy obraceli s žalobami proti diskriminaci nejčastěji v oblasti práce a zaměstnání (66 % případů), což je trendem již od účinnosti antidiskriminačního zákona v roce 2009. Mezi lety 2010–2014 šlo dokonce o 80 % případů. V četnosti následovaly případy v oblastech vzdělání (12 %) a bydlení (10 %). 

Žalobci nejčastěji namítali důvody zdravotního postižení, věku, pohlaví a romské etnicity, které dohromady tvořily téměř 70 % případů. Jen minimum z nich se týkalo náboženského vyznání či světonázoru. Je však potřeba dodat, že v některých případech žalobci neuvedli žádný konkrétní diskriminační důvod, nýbrž jen nerovné zacházení obecně. 

Dokazování diskriminace je problematické

Za nejproblematičtější aspekt dokazování v případech diskriminace ochránce označil současnou úpravu sdílení důkazního břemene v občanském soudním řádu [2]. Ten umožňuje rozdělit břemeno dokazování mezi žalobce a žalovaného pouze ve spojení určitých oblastí a důvodů. 

Podstatou sdílení důkazního břemene je, že žalobce musí před soudem dokázat, že byl znevýhodněn proti ostatním. K tomu musí dodat, že příčinou znevýhodnění byl některý ze zakázaných důvodů, a to i s pouhým odkazem na podezřelé okolnosti. Důkazní břemeno se poté přenáší na žalovaného, který musí prokázat, že žalobce neznevýhodnil, nebo že pro to byly ospravedlnitelné důvody. Motiv svého jednání by měl být schopen vysvětlit sám žalovaný. 

Občanský soudní řád v současnosti neposkytuje všem obětem diskriminace stejné procesní záruky, což neodpovídá jednotné ochraně hmotněprávní. V praxi se navíc soudy v aplikaci sdílení důkazního břemene rozchází. Ochránce proto doporučuje úpravu sjednotit tak, aby pokrývala všechny oblasti i důvody. 

Soudy se zdráhají přiznat náhradu nemajetkové újmy 

Podle zkoumaných rozhodnutí požadují v petitu žalob náhradu nemajetkové újmy dvě třetiny žalobců. V drtivé většině případů však soudy přiznaly nižší než požadovanou částku. Předmětem výzkumu byly i případy, kdy soudy nepřiznaly náhradu nemajetkové újmy vůbec z důvodu, že považovaly přiznání jiných nároků podle antidiskriminačního zákona za dostačující. Ten totiž stanoví, že přiznání náhrady nemajetkové újmy má pouze subsidiární povahu, což je ovšem v rozporu s právem Evropské unie.

Podle právní doktríny, ke které se kloní také ochránce, je však potřeba chápat náhradu nemajetkové újmy jako rovnocenný nárok. Uvádí, že je vždy nutné zajistit, aby sankce měly skutečně odrazující charakter, což nejlépe umožňují ty, které jsou finanční povahy. To by podle něj mohla vyřešit novela antidiskriminačního zákona tak, aby místo náhrady nemajetkové újmy soudy udělovaly přiměřené zadostiučinění podle předpisů občanského práva. 

Shodují se názory ochránce a soudů?

Ze 14 případů, které se před soudním řízením dostaly také k ochránci, posoudily obecné soudy shodně 9 případů, tedy necelé dvě třetiny. Pokud se ovšem na řízení podíváme optikou soudních instancí, nalézací soudy došly ke stejnému závěru jako ochránce zhruba v polovině rozhodnutí, odvolací soudy pouze ve třetině z nich a Nejvyšší soud naopak ve všech (k němu se ovšem dostaly pouze 3 případy včetně známé „šátkové“ kauzy [3]). 

Ochránce: pomohla by konkrétní legislativní opatření

V rámci výzkumu ombudsman formuloval několik legislativních doporučení. Prvně navrhuje sjednocení pravidel pro sdílení důkazního břemene a odstranění subsidiarity náhrady nemajetkové újmy v penězích. Dále doporučuje snížit poplatek za odvolání v diskriminačních sporech na úroveň poplatku za podání antidiskriminační žaloby z 2 000 Kč (či 1 % z požadované výše náhrady nemajetkové újmy, pokud převyšuje 200 000 Kč) na 1 000 Kč. 

Za účinný nástroj k potírání plošné diskriminace považuje ochránce také žalobu ve veřejném zájmu (actio popularis), která v českém právním řádu chybí. Vhodné by podle něj bylo také právně zakotvit odvozenou diskriminaci jako formu diskriminace, kterou uznal Soudní dvůr Evropské unie [4].

V neposlední řadě a v přímé návaznosti na výzkum pak ochránce doporučuje, aby anonymizovaná rozhodnutí českých soudů, a to nejen ta týkající se diskriminace, byla dostupná ve veřejně přístupné databázi. Její vytvoření a zavedení povinnosti soudů rozhodnutí zveřejňovat by přispělo k jednotnosti jejich postupu, a tím k větší právní jistotě pro všechny, kteří se na soudy obracejí. 

Poznámky

[1] Viz ustanovení § 21b zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.

[2] Viz ustanovení § 133a občanského soudního řádu.

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 348/2019-311.  

[4] Srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ve věci C-303/06 Coleman v Attridge Law ze 17. července 2008.  

Zdroje

Veřejný ochránce práv. 2020. Rozhodování českých soudů o diskriminačních sporech 2015–2019. Výzkum veřejného ochránce práv 2020 (https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/2020-vyzkum_judikatura-DIS.pdf).

Fotografie

[1] Srovnání namítaných důvodů diskriminace, graf podle dat Kanceláře veřejného ochránce práv vytvořil autor.