V srpnu proběhly v Bělorusku prezidentské volby, jejichž oficiálním vítězem se stal již pošesté v řadě Alexandr Lukašenko. Legitimitu voleb nicméně podrývá předvolební zatýkání Lukašenkových oponentů i zřejmá manipulace s výsledky samotného hlasování. Volby tak vznítily mohutné protesty proti dlouhodobému potlačování základních práv v zemi a Alexandr Lukašenko bude do prezidentského úřadu nastupovat v nejslabší pozici od svého prvního zvolení.

Od vyhlášení samostatnosti Běloruska v roce 1994, kdy se stal Alexandr Lukašenko poprvé prezidentem, jej v úřadu zatím nikdo nevystřídal. Poprvé ve volbách zvítězil jako kandidát, který v zemi, která po rozpadu Sovětského svazu zažívala hlubokou krizi, prosazoval konec korupce v politických kruzích, zastavení rozsáhlé privatizace a zlepšení vztahů se strategicky významným Ruskem.

Podle běloruské ústavy se prezident republiky volí většinovým systémem s dvoukolovým hlasováním. Druhé kolo hlasování se nicméně vyhlašuje pouze v případě, že žádný kandidát neobdrží více než 50 % v kole prvním. To se však od prvních voleb v roce 1994 nestalo a Lukašenko svůj post obhajoval pouze v jednom kole. Stejně tomu bylo v letošních volbách, kdy podle oficiálních výsledků získal Lukašenko 80 % hlasů při 84% volební účasti. Tyto výsledky však zpochybňuje nejen opozice, ale i nezávislé mezinárodní orgány, jako OBSE, jíž vláda nezasláním včasné pozvánky neumožnila se hlasování jako nezávislý pozorovatel zúčastnit.

Už před samotným hlasováním situace nesměřovala ke konání demokratických voleb. Jedním z hlavních kritizovaných bodů je neumožnění kandidatury potenciálním Lukašenkovým oponentům. Po vyhlášení voleb v květnu byl dán prostor nezávislým kandidátům, aby zaregistrovali své kandidátky, k čemuž potřebovali 100 tisíc podpisů. Tímto způsobem postupoval i tehdejší bankéř Viktar Babaryka, který získal dostatek podpisů, a pokusil se svou kandidátku zaregistrovat. Velice brzy se profiloval jako nejsilnější potenciální protivník současného prezidenta. Na tuto situaci státní autority reagovaly obviněním Babaryka a jeho syna Eduarda Barbaryka, který vedl jeho volební kampaň, z údajných daňových úniků a jejich následným zatčením.

Další potenciální kandidát, který mohl současného prezidenta ve volbě ohrozit, byl Valery Tsepkalo. Tomu bylo v kandidatuře zabráněno poté, co volební komise označila polovinu sesbíraných podpisů za zfalšované. Tsepkalo následně se svými dětmi uprchl ze země v obavách z možného zatčení. Jeho žena, která v zemi zůstala, obvinila vládu, že jejich děti použila jako terč pro zastrašování a znemožnění Tsepkalovy kandidatury. 

Předvolební úspěch Světlany Cichanouské

Svými záměry kandidovat na post prezidenta se netajil ani v Bělorusku známý influencer Syarhei Cichanouski, který byl dva dny před oficiálním vyhlášením voleb zadržen za účast na pokojném protestu, který se konal v prosinci minulého roku. Po dvou týdnech byl propuštěn a angažoval se jako podporovatel své manželky Světlany Cichanouské, která se pro kandidaturu rozhodla po jeho zadržení. Na konci května byl nicméně Syarhei Cichanouski zadržen a obviněn z trestného činu narušování veřejného pořádku.

Světlana Cichanouská naproti tomu ve své kampani pokračovala a jelikož zpočátku zřejmě nepředstavovala pro Lukašenka přílišné riziko, byla její kandidátka oficiálně registrována. Cichanouské se ale podařilo zmobilizovat velkou část běloruské společnosti, a to za podpory např. členky volebního štábu Viktara Babaryky nebo manželky Valeryje Tsepkala, Veroniky Tsepkalo. Přestože nenastoupila s příliš konkrétním volebním programem, jasně se vymezila proti potlačování práv v zemi, proti věznění vládních oponentů a ovlivňování voleb.

Výsledky předvolebních průzkumů se lišily diametrálně v závislosti na jejich zdroji. Zatímco oficiální průzkumy dávaly Lukašenkovi stabilně kolem 80 %, podle opozičních webů nedosahovala jeho podpora ani 5 %. Zpočátku přiznávaly nadpoloviční převahu Babarykovi, po jeho zatčení se favoritem stala právě Cichanouská.

Podobně se liší také oficiální výsledky od výsledků, které hlásí opozice. Zatímco první z nich přiznalo vítězství Lukašenkovi s 80 %, opozice tvrdí výsledek opačný a drtivé vítězství přiznává Cichanouské.  Cichanouská se po zveřejnění výsledků proto prohlásila za legitimního vítěze voleb a vyzvala Lukašenka k poklidnému předání moci. Nedlouho poté se však vytratila z veřejného prostoru a po několika dnech uveřejnila, že se nachází v Litvě. Přestože vláda popírá, že by její odchod ze země iniciovala, Cichanouská zveřejnila video, ve kterém zmiňuje obavy o bezpečí svých dětí a dle většiny pozorovatelů je z videa patrný nátlak na kandidátku.

Dlouhodobé potlačování práv v Bělorusku

Volby vyvolaly masovou vlnu protestů, které reagují na potlačování práv v zemi, a to nejen v souvislosti s proběhlými volbami. Ihned po skončení hlasování se shromáždily davy, které poukazovaly na falzifikaci výsledků a požadovaly konání nových voleb. Přestože se jednalo o protesty poklidné, policie shromáždění potlačila za použití hrubého násilí, přičemž bylo několik desítek lidí zadrženo a další stovky zraněny. V souvislosti s rostoucím násilím vyzývají lidskoprávní organizace nejen k respektování shromažďovacího práva, ale zejména k ukončení policejního násilí na protestujících. 

Vládní reakce je však poměrně přesným obrazem toho, jakým způsobem se režim v zemi se svými odpůrci vypořádává. Rozsáhlou praxí je věznění protivládních aktivistů nebo novinářů, omezování přístupu k internetu a nezávislým informacím, rozsáhlé policejní násilí nebo kruté zacházení s vězněnými osobami. 

Masivní protesty tak neukazují pouze nespokojenost lidí s výsledkem voleb a režimem jako takovým. Ukazují také na stále rostoucí informovanost občanů související s postupným, i když omezeným, rozšiřováním přístupu k internetu a vzrůstající angažovanost občanské společnosti i přes represivní povahu vládních reakcí.

Samotné  protesty jsou největší od vzniku samostatného Běloruska. Manipulování s výsledky voleb bylo zároveň silně odsouzeno většinou demokratických států, které vůči zemi zvažují zavedení sankcí. Přestože Lukašenko do úřadu nejspíš opět nastoupí, legitimita jeho vládnutí je ještě nižší než v předchozích volebních obdobích,  a jeho postavení tak stojí na oslabených základech. 

 

Zdroje 

Amnesty International Public Statement. Belarus: growing crackdown on human rights ahead of presidential election 29. červen 2020. https://www.amnesty.org/download/Documents/EUR4926202020ENGLISH.pdf.

Human Rights Watch. Belarus: Crackdown on Political Activists, Journalists. 30. červenec 2020.https://www.hrw.org/news/2020/07/30/belarus-crackdown-political-activists-journalists.

OSCE. ODIHR gravely concerned at situation in Belarus following presidential election. 10. srpen 2020. https://www.osce.org/odihr/elections/belarus/459664.

Roth, Andrew. Huge crowds rally for Belarus opposition leader in run-up to presidential election. The Guardian. 31. červenec 2020. https://www.theguardian.com/world/2020/jul/31/huge-crowds-rally-for-belarus-opposition-leader-in-run-up-to-presidential-election.

Abdurasulov, Abdujalil. Belarus protests: 'We can breathe for the first time in our lives'. BBC. 16. srpen 2020. https://www.bbc.com/news/world-europe-53796989.

Vasilyeva, Nataliya. Authorities in Belarus to charge anti-government protesters with rioting for clashing with police. The telegraph. 14. červenec 2020. https://www.telegraph.co.uk/news/2020/07/14/protests-belarus-government-blocks-president-lukashenkos-rivals/.

IIyushina, Mary. Regan, Helen. John, Tara. Protests in Belarus as disputed early election results give President Lukashenko an overwhelming victory. CNN. 10. srpen 2020. https://edition.cnn.com/2020/08/10/europe/belarus-election-protests-lukashenko-intl-hnk/index.html.

Fotografie

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Президент Республики Беларусь Александр Лукашенко. Autor: Администрация президента Украины. 4. říjen 2019, zdroj: Wikipedia. CC BY 4.0, editace: ořez.