Vědci, aktivisté, ale i změny počasí, které pociťujeme na vlastní oči a kůži, nás téměř neustále informují o environmentálních problémech planety. Nezvratné body zlomu se přibližují, a tak ani mezinárodní trestní spravedlnost nechce zůstat pozadu se snahami o zmírnění dopadů lidské činnosti. Je zločin ekocidy správnou odpovědí na palčivý problém lidstva?

Co je to ekocida?

Definovat zločin ekocidy je složité. Nabízí se různé definice vnitrostátních trestních zákoníků, ale také nová definice Nezávislého panelu expertů pro legální definici ekocidy (Independent Expert Panel for the Legal Definition of Ecocide, dále jen „IEP“). Tento panel vznikl jako odpověď na výzvu některých ostrovních států, francouzského prezidenta Emanuela Macrona či papeže Františka. Panel se skládá z třinácti právníků různých národností. Definice IEP se stala po svém nedávném zveřejnění předmětem debat v odborných kruzích. Pozornosti se jí dostává především proto, že má ambice stát se pátým mezinárodním zločinem uvedeným v Římském statutu.

Vedle rozšíření preambule Římského statutu připravený návrh IEP obsahuje samotnou skutkovou podstatu zločinu. Ekocida je podle ní nezákonný nebo svévolný čin spáchaný s vědomím (unlawful or wanton acts committed with knowledge), že existuje značná pravděpodobnost vážného a rozsáhlého nebo dlouhodobého poškození životního prostředí.

Kritika znění návrhu

V prvé řadě již název ekocida, který nezapře inspiraci u pojmu genocida, se neshledává s porozuměním. Podstatou genocidy je úmysl ničit určitou skupinu lidí. Tento skupinový charakter ale u ekocidy chybí. Pak by se aplikoval pouze na zločiny proti konkrétnímu živočišnému či rostlinnému druhu. Povahou ji lze zařadit spíše mezi zločiny proti lidskosti.

Vedle nesouhlasu s pojmem ekocida jako takovým se v odborných kruzích ozývá také kritika praktičnosti přijetí nového zločinu. Dochází k naplnění skutkové podstaty ekocidy, aniž by byla stíhána na vnitrostátní úrovni? Je opravdu žádoucí, aby se z Mezinárodního trestního soudu (MTS) stala environmentální policie, vzhledem k jeho současnému postavení, kdy se snaží prokázat, že může být dostatečně efektivní? Smluvními stranami Římského statutu nejsou například Čína a Indie, tedy státy, které se výrazně podílejí na přeshraničním znečišťování a změně klimatu.

Matoucí odpovědnost

Přestože se v samotné skutkové podstatě zločinu setkáváme s odpovědností za úmysl, text návrhu zahrnuje také poměrně zvláštní vysvětlení. Stanoví totiž, že požadavek úmyslu (knowledge) ve skutečnosti znamená bezohledné ignorování škod, které by byly zjevně nepřiměřené ve vztahu k očekávaným sociálním a ekonomickým přínosům.

Pojem úmysl (knowledge) podle IEP v tomto případě spojuje nedbalost a nepřímý úmysl. Skrytí pravého významu za pojem úmysl má pravděpodobně zvýšit politickou únosnost návrhu, přestože se ve skutečnosti jedná o nedbalostní zločin. Článek 30 Římského statutu stanoví, že není-li stanoveno jinak, MTS má jurisdikci nad zločiny, které byly spáchány vědomě (with knowledge) a úmyslně (with intent).

Antropocentrické, nikoliv ekocentrické pojetí ekocidy?

Další zvláštností, která budí rozpaky, je určitý příklon k antropocentrickému pojetí ekocidy. To znamená, že upřednostňuje prospěch lidstva, a naopak až druhotně chrání životní prostředí. K ničení přírody totiž podle nového návrhu musí docházet v takové míře, že je to nepřiměřené očekávaným sociálním a ekonomickým přínosům.

Požadavek nezákonnosti přináší další otázky. Podle IEP jsou nezákonné takové činy, které jsou již zakázané právem. IEP dospěl k názoru, že mezinárodní právo obsahuje relativně málo imperativů a ponechává v tomto směru velký prostor vnitrostátní legislativě. Není však těžké si představit situaci, kdy uhelný důl s povolením státních agentur spustí projekt, o kterém vedení dolu ví, že bude mít pravděpodobně následek vážného a rozšířeného nebo dlouhodobého poškození životního prostředí. Je tedy otázkou, zda je požadavek nezákonnosti nezbytný.

Příroda s právní osobností?

Velké množství připomínek k novému návrhu značí spíše velký zájem o toto téma, nežli nesouhlas s bojem proti ničení životního prostředí. Častá kritika však značí potřebu další diskuse především ohledně znění potenciální skutkové podstaty. I v případě 2/3 většiny států Shromáždění smluvních stran, která je potřebná pro přijetí změny Římského statutu, to však neznamená, že by nový zločin platil pro všechny smluvní strany. Státy, které by se jednání naplňujícího skutkovou podstatu ekocidy dopouštěli, mohou dodatek k ekocidě odmítnout ratifikovat. Podobně, jako tomu bylo již u dodatku ke zločinu agrese, který má mnohem méně smluvních stran než Římský statut samotný.

Nové pojetí odpovědnosti za ničení životního prostředí, které otevírá možnost trestního stíhání, by navíc nemuselo přinést takový efekt, jaký bychom od ní rádi očekávali. Ve státech s kvalitním právním systémem mohou totiž soudy účinněji vymáhat náhradu škod v civilním řízení. Alternativním přístupem může být také uznání právní osobnosti přírody a jejích součástí. To by však znamenalo rovněž zásadní změnu v našem přístupu k životnímu prostředí, a to patrně ještě více převratnou, než je návrh, o kterém pojednává tento článek.

 

Zdroje

Heller, Kevin Jon. Skeptical Thoughts on the Proposed Crime of “Ecocide” (That Isn’t). OpinioJuris. 2021. https://opiniojuris.org/2021/06/23/skeptical-thoughts-on-the-proposed-crime-of-ecocide-that-isnt/.

Karnavas, Michael. Ecocide: Environmental Crime of Crimes or Ill-Conceived Concept? OpinioJuris. 2021 https://opiniojuris.org/2021/07/29/ecocide-environmental-crime-of-crimes-or-ill-conceived-concept/.

Mehta, Tarini. Symposium Exploring the Crime of Ecocide: Accountability for Environmental Destruction–Ecocide in National and International Law (Part I). OpinioJuris. 2021 https://opiniojuris.org/2020/09/25/symposium-exploring-the-crime-of-ecocide-accountability-for-environmental-destruction-ecocide-in-national-and-international-law-part-ii-the-way-forward/.

Mehta, Tarini. Symposium Exploring the Crime of Ecocide: Accountability for Environmental Destruction–Ecocide in National and International Law (Part II) The Way Forward. OpinioJuris. 2021 https://opiniojuris.org/2020/09/25/symposium-exploring-the-crime-of-ecocide-accountability-for-environmental-destruction-ecocide-in-national-and-international-law-part-ii-the-way-forward/.

Robinson, Darryl. Your Guide to Ecocide – Part 1. OpinioJuris. 2021 https://opiniojuris.org/2021/07/16/your-guide-to-ecocide-part-1/.

Robinson, Darryl. Your Guide to Ecocide – Part 2: The Hard Part. OpinioJuris. 2021 https://opiniojuris.org/2021/07/16/your-guide-to-ecocide-part-2-the-hard-part/.

Ambos, Kai. Protecting the Environment through International Criminal law? EJIL:Talk! 2021. https://www.ejiltalk.org/protecting-the-environment-through-international-criminal-law/.

Fotografie

[1] Transparent proti ekocidě. "Make Ecocide An International Crime Now" sign on the tarmac at a rally against climate change, autor: Ivan Radic, 19. března 2021, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.