V období srpna až prosince 2020 se konalo devět zasedání osmi lidskoprávních výborů OSN. Kvůli pandemii COVID-19 tyto smluvní orgány odložily projednávání periodických zpráv států o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních lidskoprávních smluv. Některé výbory se navzdory pandemii při svých zasedáních zabývaly stížnostmi jednotlivců na porušování lidských práv. K jakým závěrům výbory došly?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány zřízené mezinárodními smlouvami OSN o lidských právech.[1] Jejich činnost spočívá v monitoringu lidskoprávní situace ve státech, které k dané smlouvě přistoupily, a ve vydávání tzv. závěrečných doporučení pro vlády smluvních států.

Některé výbory mohou přijímat rovněž stížnosti jednotlivců na porušení lidských práv v konkrétním státě. Rozhodnutí výboru o individuální stížnosti je konečné a není možné se proti němu odvolat. Jelikož však uvedené smluvní orgány nejsou soudy, jejich rozhodnutí nejsou formálně právně závazná. Pokud výbor rozhodne, že v posuzovaném případě došlo ve smluvním státě k porušení lidských práv, vyzve jej, aby ve stanovené lhůtě informoval výbor o opatřeních, která přijal za účelem provedení rozhodnutí. V praxi se jedná např. o finanční kompenzaci stěžovatele, legislativní změny či změny praxe.

Výbor pro lidská práva: mučení v Kyrgyzstánu a děti bez státní příslušnosti v Nizozemsku 

Výbor pro lidská práva, který dohlíží na dodržování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech („Pakt“) řešil na svém říjnovém zasedání několik stížností proti Kyrgyzstánu týkajících se mučení.

Výbor v případě jedné ze stížností zjistil, že stěžovatele zatkla v prosinci 2009 v jeho domě policie. Policisté převezli stěžovatele na policejní stanici. Tam se ho snažili přesvědčit, aby se přiznal ke krádeži počítače v továrně, kde pracoval. Když se stěžovatel odmítl přiznat, začali ho policisté obušky bít a vyhrožovat mu, že mu do kapes podstrčí drogy, aby byl odsouzen za drogový trestný čin. V důsledku tohoto zacházení musel stěžovatel strávit téměř měsíc v nemocnici. Státní zástupce opakovaně odmítl případ stěžovatelova mučení vyšetřit.

Výbor ve svém rozhodnutí připomněl, že v případě zadržení jednotlivce státními orgány nese stát odpovědnost za bezpečí daného člověka. V případě, že takový člověk utrpí v zařízení, kde je státními orgány omezován na svobodě, nějaké zranění, nese důkazní břemeno stát. Stát musí v takovém případě prokázat, že zranění nezpůsobily úřední osoby. Zároveň je stát povinen situaci důkladně a nestranně prošetřit. To se v posuzovaném případě nestalo, proto výbor shledal porušení čl. 7 (zákaz mučení) a čl. 2 odst. 3 písm. a) Paktu (povinnost zajistit účinnou ochranu).

Další porušení Paktu shledal výbor v případě stížnosti desetiletého chlapce proti Nizozemsku. Podle článku 24 odst. 3 má každé dítě právo na státní příslušnost. Úřady stěžovateli po narození zaregistrovaly neznámou státní příslušnost, jelikož jeho matka neměla žádné státní občanství. Stěžovatelova matka se narodila v Číně, a po narození bratra ji rodiče opustili, aniž by ji zaregistrovali do čínského registru domácností. Stěžovatelova matka tak nezískala čínské státní občanství, jelikož to je navázáno právě na registraci v systému. 

Výbor připomněl, že podle ustáleného výkladu mají státy povinnost přijmout taková vhodná opatření (vnitrostátní, ale i ve spolupráci s ostatními zeměmi), která zaručí, že každé dítě získá po narození státní příslušnost.

Výbor již v minulosti Nizozemsko v rámci periodického přezkumu kritizoval pro mezeru v legislativě. Země totiž po rodičích bez státního občanství požaduje, aby doložili oficiální vyjádření země jejich původu, že narozené dítě nemá státní občanství této země. Stěžovatelova matka se u čínských úřadů o získání takového potvrzení několikrát pokoušela, ale bezvýsledně.

Výbor v rozhodnutí Nizozemsko dále zkritizoval za to, že samo nepřejalo iniciativu a nepokusilo se u čínských orgánů stěžovatelův status ověřit. Rozhodnutí uzavřel apelem na Nizozemsko, aby novelizovalo svou legislativu a zavedlo formální správní řízení pro určování bezdomoveckého statusu. Toto řízení by zamezilo situacím, kdy stát po rodičích vyžaduje získání dokumentů od cizího státu, které jim daný cizí stát odmítá vystavit. To vede k tomu, že nizozemské úřady neudělí dítěti nizozemské státní občanství a takové dítě je potom bez státní příslušnosti.

Výbor pro práva osob s postižením: diskriminace ve výběrovém řízení

Individuální stížnost proti Švédsku týkající se přístupu postižených osob k zaměstnání posuzoval Výbor pro práva osob s postižením na svém srpnovém zasedání. Stěžovatel získal v roce 2004 doktorát z veřejného práva a od té doby pracoval pro různé univerzity jako učitel. Jelikož je stěžovatel hluchý, přednáší ve švédském znakovém jazyce, který tlumočník tlumočí do mluvené švédštiny.

V roce 2005 vypsala Univerzita Södertörn výběrové řízení na asistenta profesora veřejného práva, do kterého se stěžovatel přihlásil. Výběrová komise stěžovatele vyhodnotila jako nejkvalifikovanějšího uchazeče. Univerzita ale vzápětí výběrové řízení zrušila s odůvodněním, že by financování tlumočníka znakového jazyka na stěžovatelových přednáškách bylo moc drahé. Stěžovatel podal proti rozhodnutí univerzity žalobu, ve které namítal diskriminaci z důvodu postižení. Švédské soudy ale žalobu zamítly.

Výbor zdůraznil, že článek 5 Úmluvy pro práva osob s postižením zakazuje všechny formy diskriminace osob s postižením, včetně odmítnutí přiměřeného přizpůsobení podmínek v zaměstnání. Výbor dospěl k závěru, že státní orgány (státem řízená univerzita, správní orgány i soudy) pochybily, když se stěžovatelem nenavázaly dialog a nezvážily alternativní přizpůsobení podmínek stěžovatelovu postižení. Místo toho se soustředily jen na posouzení finančního břemene spočívajícího ve financování tlumočníka ze znakového jazyka, aniž by zvážily jiná možná řešení celé situace, která stěžovatel sám několikrát navrhoval.

Výbor tak dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 5 (rovnost a nediskriminace) a 27 (práce a zaměstnání) Úmluvy pro práva osob s postižením.

Výbor pro práva dítěte: posuzování věku nezletilých ve Španělsku

Výbor pro práva dítěte posuzoval několik individuálních stížností proti Španělsku týkajících se procedury posuzování věku u nezletilých osob bez doprovodu. Jeden ze stěžovatelů, státní příslušník Guineje, se do Španělska dostal po moři v malém člunu. Ve městě Almería ho zatkla policie a po rozhodnutí soudu ho správní orgány přesunuly do zařízení pro zajištění cizinců ve Valencii. Stěžovatel tvrdil, že je nezletilý. Kvůli tomu musel podstoupit zdravotní vyšetření, v jehož rámci mu lékaři zhotovili rentgenové snímky zápěstí, klíční kosti a zubů. Na základě těchto snímků státní orgány určily, že je stěžovateli 19 let a je tedy dospělý.

Výbor se při posuzování případu zaměřil na otázku, zda procedura posouzení věku u stěžovatele, který státním orgánům později poskytl kopii svého rodného listu prokazující jeho tvrzení o tom, že je nezletilý, porušila stěžovatelova práva podle Úmluvy o právech dítěte. Určení věku mladého člověka má totiž zásadní význam z hlediska působnosti Úmluvy o právech dítěte. Jedním ze zaručených práv je i právo dítěte mít v řízení před státními orgány opatrovníka.

Výbor dospěl k závěru, že metoda, kterou Španělsko zvolilo při posouzení stěžovatelova věku (provedení rentgenových snímků), postrádá dostatečnou přesnost. Výbor zdůraznil, že v případě takové procedury je nutné vzít v potaz nejen fyzický vzhled konkrétního člověka, ale i jeho psychologickou vyspělost. V případě, že po provedení fyzického i psychologického posouzení stále přetrvávají pochybnosti o věku, je nutné se přiklonit k závěru, že takový člověk dítětem je a odpovídajícím způsobem s ním i jednat. 

Výbor Španělsku rovněž vytkl, že stěžovateli před započetím celé procedury neposkytlo opatrovníka. Podle výboru je třeba všem mladým lidem, kteří tvrdí, že jsou nezletilí, takového zástupce poskytnout do doby, než bude postaveno najisto, že je jedinec dospělý.

Kromě toho neměla u stěžovatele podle názoru výboru procedura vůbec proběhnout. V průběhu řízení před státními orgány totiž předložil kopii svého rodného listu prokazující věk. Stát nemůže jednoduše odmítnout uznat takový dokument, obsahující příslušné náležitosti a vydaný příslušnými orgány cizího státu, pokud dokument nebyl oficiálně v jiném správním řízení prohlášen za falešný. Výbor proto shledal porušení čl. 3 (ochrana dítěte), 8 (právo na totožnost), 12 (slyšení dítěte prostřednictvím zástupce) a 20 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (právo na pomoc od státu).

Poznámky

[1] Výbor pro odstranění rasové diskriminace (Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace); Výbor pro ekonomická, sociální a kulturní práva (Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech); Výbor pro lidská práva (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech); Výbor pro odstranění diskriminace žen (Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen); Výbor proti mučení (Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání); Výbor pro práva dítěte (Úmluva o právech dítěte); Výbor pro migrující pracovníky (Mezinárodní úmluva na ochranu práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin); Podvýbor pro prevenci mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání (Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání); Výbor pro práva osob s postižením (Úmluva pro práva osob s postižením); Výbor proti nuceným zmizení (Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob proti nucenému zmizení).

Zdroje

Committee on the Rights of the Child. Views adopted by the Committee under the Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on a communications procedure, concerning communication No. 40/2018. 2 November 2020. 

Committee on the Rights of Persons with Disabilities. Views adopted by the Committee under article 5 of the Optional Protocol, concerning communication No. Communication No. 45/2018. 15 October 2020.

Human Rights Committee. Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2400/2014. 21 December 2020. 

Human Rights Committee. Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2918/2016. 28 December 2020.

OHCHR (2020). Human Rights Treaty Bodies – Individual Communications (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/TBPetitions/Pages/IndividualCommunications.aspx).

OHCHR (2020). Monitoring the core international human rights treaties (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/Pages/Overview.aspx).

Fotografie

[1] Palác národů, OSN, Ženeva. Geneva un, autor: Cayla, 6. ledna 2011, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, editace: ořez.