V červenci Senát schválil návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám protiprávně sterilizovaným. Nárok bude mít osoba, která se podrobila v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 ve zdravotnickém zařízení v Česku sterilizaci v rozporu s právem. Toto rozhodné období představuje smutnou část vývoje poskytování zdravotnických služeb v Česku.

Sterilizací se rozumí zdravotní výkon, který zabraňuje plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Protiprávní sterilizací je pak taková, k jejímuž provedení oprávněná osoba nedala souhlas nebo takový souhlas byl udělen při takovém porušení práv nebo za takových okolností, že byla vyloučena svoboda rozhodování. Mohlo jít například o působení na oprávněnou osobou jakýmkoli nátlakem, donucením nebo přesvědčováním.

Právní úprava sterilizací

V minulosti byla sterilizace upravena zákonem o péči o zdraví lidu, podle něhož bylo možné zákrok provést pouze se souhlasem nebo na žádost dotčené osoby. Taktéž byla stanovena písemná forma souhlasu u osoby, u které se neprokázal bezprostřední zájem na takovém lékařském výkonu. Před udělením souhlasu měla být osoba dostatečně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.

Další podmínky sterilizace byly stanoveny ve směrnici o provádění sterilizace. Podle směrnice byla sterilizace přípustná na vlastní žádost nebo se souhlasem osoby, jíž se zákrok týkal, a to po indikaci lékařem nebo odbornou lékařskou komisí. Pro indikaci zajistil předseda komise vyšetření, na základě kterého komise rozhodla o zamítnutí nebo schválení žádosti.

Právní úprava požadovala zároveň souhlas dotčené osoby se sterilizací. Tento souhlas měl od počátku splňovat podmínky platnosti právního úkonu podle občanského práva, tedy být svobodný a vážný, určitý a srozumitelný. Projev vůle neměl vzbuzovat pochyb o tom, co chtěl pacient projevit. Samotný souhlas měl být nadto informovaný, což znamená, že pacient musel být též poučen o povaze a možných rizicích zákroku.

V souhrnu tak bylo podle příslušné směrnice nezbytné, aby byla nejprve podána žádost o provedení sterilizace, následně ji posoudila komise a teprve poté došlo k provedení zákroku, před kterým byl pacient poučen o podstatě a následcích zákroku. Co se týkalo sterilizace na nemocných pohlavních orgánech, měl indikaci posoudit vedoucí lékařského oddělení a opět měl následovat pacientův souhlas a plné poučení.

Šetření veřejného ochránce práv

Na problém protiprávních sterilizaci bylo poukázáno na konci roku 2005 v závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv. Dle jeho zjištění došlo  v drtivé většině stížností, které v roce 2005 obdržel, k provedení sterilizace v rozporu s právem. Protiprávnost byla spatřována zejména v nedostatku svobodného a informovaného souhlasu se zákrokem.

Jako příklad veřejný ochránce práv uvedl situace, kdy ženy podepsaly souhlas se zákrokem pouze několik desítek minut před porodem dítěte. V jiném případě byl dán pacientce k podpisu pouze obecný souhlas s operací a s každým zákrokem, který se ukáže nutným během operace. Podobný souhlas není možné považovat za informovaný.

Podle veřejného ochránce práv v období komunismu státní sociální péče aktivně ovlivňovala reprodukční chování žen, a to formou nátlaku a motivace k podstoupení sterilizace. V praxi nátlak představoval přemlouvání, přesvědčování nebo hrozby odebrání dítěte. Motivací pak bylo přislíbení finanční nebo jiné dávky.

Pohled Výboru proti rasové diskriminaci

V roce 2007 se k tématu nucených sterilizací vyjádřil i Výbor proti rasové diskriminaci. Ten poznamenal, že protiprávní sterilizaci bylo podrobeno mnoho romských žen. Výbor vyzval český stát, aby poskytl náhradu obětem a podnikl příslušné kroky k usnadnění jejího vymáhání. Jeho výzva byla jedním z podnětů k přijetí zákona o odškodnění obětí protiprávních sterilizací.

Protiprávní sterilizace v judikatuře

Problematikou se několikrát zabýval též Ústavní soud. Ve svých nálezech shledal sterilizaci provedenou bez řádného souhlasu jako nenapravitelný zásah do lidské osobnosti. Pacientkám bylo následně přiznáno přiměřené zadostiučinění, a to většinou formou omluvy. Ačkoliv se jevilo na místě přiznat poškozeným též náhradu nemajetkové újmy, kvůli uplatnění námitky promlčení k tomu nikdy nedošlo. Uvedená námitka může být sice soudy vyhodnocena jako rozporná s dobrými mravy, k tomuto kroku se však soudy uchylují jen ve výjimečných případech. Protiprávně sterilizované osoby se tak těžko domáhaly svých práv před soudy.

Vzhledem k dosavadní rozhodovací praxi soudů proto bylo nutné přijmout novou právní úpravu, která poškozeným osobám založí nárok na odškodnění za takto podstatný zásah do jejich osobnosti. Jednorázová peněžní částka je stanovena na 300 000 Kč. O přiznání nároku bude rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví.

 

Zdroje

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (2021). Sněmovní tisk č. 603: Návrh zákona o poskyt. jednorázové peněžní částky os. sterilizovaným (https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=603).

Vláda ČR (2011). Podnět Rady vlády ČR pro lidská práva ke sterilizacím že v ČR prováděným v rozporu s právem (https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/cinnost-rady/zasedani-rady/prijaty-podnet-sterilizace-upravy-po-rade-1_1.doc). 

Fotografie

Chirurgové. A Surgeon’s Hands, autor: dr.r.lam, 22. ledna 2009, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0, úpravy: ořez.