Petr Suchánek

Nadcházející olympijské hry v Soči si zatím získávají pozornost především díky restriktivní lidskoprávní politice pořadatelské země. Organizace Člověk v tísni identifikovala v kampani Hidden Sports sedm „utajených disciplín“, kterými Rusko porušuje lidská práva. V souvislosti s olympijskými hrami se nejčastěji hovoří o disciplíně, kterou se Putinovo Rusko snaží utajit nejusilovněji.

V červnu 2013 vstoupil v Rusku v platnost zákon proti propagaci a šíření informací o netradičních sexuálních vztazích mezi mládeží, který umožňuje uložit za veřejný projev nebo podporu homosexuality pokutu až do výše 1 000 000 rublů (v přepočtu asi 600 000 Kč) a v případě cizinců i deportaci. Zákon homosexuální a jiné „netradiční“ vztahy nezakazuje, ale nechce, aby byly vidět a slyšet. V podobném duchu se neslo prohlášení starosty Soči, který v rozhovoru s reportéry BBC prohlásil, že v Soči žádní homosexuálové nejsou. Poté upřesnil, že si tímto není jistý, ale že rozhodně žádné nezná. Přístup Ruska tak trochu připomíná humoristickou knihu Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii, ve které jako obrana před nepříliš chytrou lidožravou příšerou funguje zakrytí vlastních očí ručníkem – když příšeru nevidíte vy, nevidí ani ona vás. Pohled na Rusko s hlavou přikrytou ručníkem však bohužel díky vzrůstajícímu počtu násilných útoků na příslušníky homosexuální menšiny příliš vtipný není.

Účelem zákona proti propagaci netradičních sexuálních vztahů má být podpora správného intelektuálního a morálního vývoje mládeže, která ji má ochránit před svody těchto netradičních vztahů. Ve svém důsledku tím má zákon za cíl podpořit v současnosti negativní populační růst. Kromě zdravého rozumu není tento účel v souladu ani s mezinárodními úmluvami, které Rusko zavazují k dodržování určitého standardu ochrany lidských práv. Rusko je stranou Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a oficiální účel zákona nemůže být v současné době vnímán jako legitimní k omezení práva na respektování soukromého a rodinného života podle článku 8 a svobody projevu podle článku 10. Evropský soud pro lidská práva ve věci Schalk a Kopf proti Rakousku uznal, že homosexuální páry mají právo na respektování svého rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy stejně jako páry heterosexuální [1]. Tento závěr potvrdil i v nedávném rozhodnutí Vallianatos a ostatní proti Řecku. Omezování tohoto práva spolu s právem na svobodu projevu s poukazem na ochranu morálky tedy ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva neobstojí. Kdy tento soud bude rozhodovat o stížnosti vzešlé z uplatňování ruského zákona proti propagaci netradičních sexuálních vztahů je jen otázkou času.

#CheersToSochi

Rusko svým jednáním paradoxně rozdmýchává oheň, který se pokouší uhasit. Proti své vůli mu k tomu pomáhají i někteří sponzoři olympijských her. Coca-Cola, McDonald’s a další sponzoři se dostali díky své podpoře sportovní události pod palbu internetových aktivistů, kteří využili jejich reklamní kampaně s olympijskou tematikou k upozornění, co svojí značkou podporují. McDonald’s v reakci na uživatele twitteru, kteří spojovali jeho hashtag „#CheersToSochi“ s komentáři o porušování práv homosexuálů, vydal prohlášení, ve kterém vyjádřil podporu dodržování lidských práv a zákazu jakékoliv diskriminace na olympijských hrách. Sponzorem her však samozřejmě zůstává.

Na rozpor ruské lidskoprávní politiky se zákazem diskriminace obsaženém v článku 6 Olympijské charty se snaží upozornit kampaň Principle 6, kterou podpořila řada světoznámých atletů jako Andy Roddick nebo Martina Navrátilová. Kampaň má za cíl prodejem oblečení hlásícího se k zákazu diskriminace získat finanční prostředky na podporu činnosti ruských organizací bojujících za práva sexuálních menšin. Kampaň sponzoruje společnost American Apparel, která se tak na rozdíl od McDonald’s a Coca-Cola snaží vydělat na angažovanosti místo neutrality.

Snaha Ruska vyklidit před olympijskými hrami homosexuály z veřejného prostoru se zjevně minula účinkem a olympijské hry v Soči jsou na cestě k tomu stát se symbolem emancipace homosexuální menšiny. Zatím však není jasné, jakým způsobem se organizátoři olympijských her vyrovnají s nevyhnutelným porušováním kontroverzního zákona. Otázkou tak zůstává, jak daleko bude Rusko ochotné ve svých represivních opatřeních umlčujících hlas homosexuální menšiny zajít a do jaké míry bude svět ochotný je ignorovat. 

 

Poznámky:

[1] Case of Schalk and Kopf v. Austria. European Court of Human Rights, First Section. 24. 6. 2010. § 94. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/fra/pages/search.aspx?i=001-99605