Články - bulletin

Rok po protržení přehrady v brazilském státě Minas Gerais bylo v Brazílii zahájeno trestní stíhání bývalého jednatele těžařské společnosti Vale. Brazílie nicméně ani po četných haváriích nepřijala opatření omezující velké společnosti v činnostech ohrožujících bezpečnost občanů a životní prostředí. Lidé zasažení haváriemi a evropské nevládní organizace se tak rozhodli hledat spravedlnost před evropskými soudy.

Na začátku ledna 2019 se v brazilském státě Minas Gerais protrhla důlní odpadní nádrž poblíž města Brumadinho, která byla součástí dolu na železnou rudu provozovanou brazilskou společností Vale. Přehrada propustila masy bahna, jež zaplavily důlní komplex a část obce Vila Ferteco, a způsobily tak smrt více než 250 osob a dalekosáhlé ekologické následky.   

Když měly v únoru proběhnout parlamentní a obecní volby, reakce kamerunských separatistů na sebe nenechala dlouho čekat. Unesli čtyřicet kandidátů, vypálili jednu z volebních kanceláří a zakázali anglofonním obyvatelům o volbách mluvit. Jaký je nový vývoj ozbrojeného konfliktu, na jehož počátku stála snaha o rovnoprávnost dvou jazyků?

V říjnu 2016 vešli anglofonní občané Kamerunu do ulic na protest proti ekonomické a sociální marginalizaci anglického jazyka. Přestože jsou v Kamerunu dva úřední jazyky – francouzština a angličtina, byla francouzština dlouhodobě více užívána a podporována ze strany vlády. Anglicky mluvící obyvatelstvo, tvořící jen zhruba dvacet procent obyvatelstva Kamerunu a žijící v západních regionech země, si rovněž stěžovalo na nízké a nespravedlivé zastoupení ve vládě. 

Poslanecká sněmovna v březnu tohoto roku přijala zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Po dlouhém očekávání se tak stát přihlásil k odpovědnosti za újmu na zdraví, která může v souvislosti s očkováním nastat a narovnává tak vztah mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivce. Jde však o vhodnou právní úpravu?

Stát přebírá odpovědnost

O nutnosti přijmout odškodňovací právní úpravu povinného očkování [1] se diskutovalo minimálně od roku 2012, kdy byl přijat občanský zákoník, který pozměnil koncepci právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů, nemocnic). Podle nové právní úpravy totiž poskytovatelé zdravotních služeb odpovídají pouze za zaviněné porušení právních povinností, což pro poškozeného znamená, že musí vždy prokázat, že újma nastala v příčinné souvislosti s provedeným očkováním. V tomto nastává „kámen úrazu“, neboť je z právního i medicínského hlediska v praxi velice obtížné (ne-li nemožné) s jistotou prokázat, že očkování tou či kterou vakcínou vedlo skutečně ke konkrétní újmě na zdraví. 

Ústavní soud v únoru vydal nález, kterým potvrdil platnost zákona o střetu zájmů. Soud tak zamítl návrhy prezidenta Miloše Zemana a poslanců ANO na zrušení části zákona o střetu zájmů přezdívané lex Babiš. Co bylo návrhem požadováno? A co rozhodnutí soudu znamená? 

V roce 2017 byla přijata novela zákona o střetu zájmů č. 14/2017, v důsledku které, mimo jiné, členové vlády nemohou provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Zároveň znemožňuje firmám, v nichž mají členové kabinetu nejméně čtvrtinový podíl, aby se ucházely o veřejné zakázky, nenárokové dotace a investiční pobídky. Cílem novely byla především úprava, že politik by měl být buď ve vysoké funkci, nebo podnikat. 

Mají vězni právo na zvláštní požadavky ve výběru jejich stravování? Do jaké míry mohou jejich požadavky věznice odmítnout a za jakých podmínek jsou povinny jim věznice vyhovět? To jsou aktuální otázky, kterými se v minulosti zabývala veřejná ochránkyně práv, a nyní i krajské soudy. Mohou věznice samy na základě své úvahy rozhodovat o požadavku odsouzených na volbu stravy?

Právní základ

Podle zákona o výkonu vazby a zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý obviněný a odsouzený právo na poskytování stravy ve vězeňském zařízení. Obviněným a odsouzeným se poskytuje pravidelná strava třikrát denně za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží i k požadavkům kulturních a náboženských tradic vězněných osob. 

Ženevská akademie je pro ty, které zajímá právo ozbrojených konfliktů (mezinárodní humanitární právo), něco jako splněný sen. Marco Sassòli, Jean-Marie Henckaerts, Gloria Gaggioli nebo Nils Melzer jsou zde od toho, aby Vás provedli nejzapeklitějšími otázkami tohoto letitého a krásně kodifikovaného odvětví mezinárodního práva. A když toho během dne nemáte dost, tak večer strávíte na nějaké další přednášce pořádané Mezinárodním výborem Červeného kříže nebo s podobně založenými spolužáky u piva debatujete o preventivním zákazu plně autonomních zbraní.   

Jako mnoho dalších, i já patřím mezi právníky, kteří většinu předmětů na fakultě nějak přežili a pak si pomocí volitelných předmětů, stáží a moot courtů vynahrazovali svou nepříliš praktickou vášeň pro mezinárodní právo. Jako mnoho dalších, i já patřím mezi ty, kteří nevyhráli v loterii ani se nenarodili se zlatou lžičkou v puse. Proto si dobře vybavuji ten pocit, když jsem brouzdávala na stránkách Ženevské akademie a říkala si, že tam patřím, že to je přesně to, co chci – specializovaný studijní program na právo ozbrojených konfliktů, mezinárodní trestní právo a lidská práva se světově uznávanými odborníky. Zároveň jsem si ale nemohla nespočítat, že i kdybych si na poplatky za toto studium odkládala třeba tři tisíce měsíčně po dobu následujících pěti let (!), pořád bych neměla ani na jejich polovinu. A k tomu studentský život v jednom v nejdražších měst na světě… 

Držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2019 se stal v České republice málo známý premiér Etiopie Abiy Ahmed. Před udělením ceny ve funkci strávil pouhý rok a půl, i za tak krátkou dobu však stihl zahájit liberalizaci a demokratizaci silně autoritářského režimu a přispět k ukončení několika konfliktů v oblasti. Kdo je mladý premiér, který mění Afriku?

Nobelova cena za mír 2019

Nobelova cena míru za rok 2019 putovala do Etiopie. Norská Nobelova komise ji udělila tamnímu premiérovi Abiymu Ahmedovi za jeho snahu dosáhnout míru a mezinárodní spolupráce, a obzvláště pak za jeho úsilí vyřešit konflikt týkající se hranice se sousední Eritreou. Mírová dohoda, jíž uzavřel se svým eritrejským protějškem, Isaiasem Afwerkim, oficiálně ukončila patovou situaci ve vztazích mezi zeměmi.

Mohou být zbrojařské korporace stíhané za válečné zločiny? Krize v Jemenu ukázala škálu prodeje zbraní evropskými korporacemi do konfliktních zón. Je právně možné prošetřit a případně začít soudní proces s korporacemi ve věci možného podílení se na válečných zločinech spáchaných v Jemenu?

V prosinci 2019 skupina nevládních organizací sdružená kolem European Centre for Constitutional and Human Rights (ECCHR) podala stížnost Mezinárodnímu trestnímu soudu v souvislosti s válkou mezi Saúdskou Arábií a Jemenem. Ve stížnosti žádá Úřad žalobkyně MTS o prošetření možné komplicity evropských zbrojařských firem na válečných zločinech spáchaných proti civilní infrastruktuře v Jemenu.

V prosinci 2019 se v Haagu uskutečnilo 18. Shromáždění smluvních stran Římského statutu, jehož hlavním cílem bylo vymezit formální postup a stanovit cíle, jež mají posílit a zefektivnit činnost Mezinárodního trestního soudu.

Předcházející události procesu přezkumu

Již dlouhou dobu se hovoří o možné reformě mezinárodního trestního systému. V posledních letech se Mezinárodní trestní soud (MTS) setkává s kritikou nedostatku efektivity a pozitivního dopadu své činnosti od samotných smluvních stran Římského Statutu (Statut), nezávislých expertů, občanské společnosti, ale i ze strany svých vlastních zaměstnanců (viz Bulletin září 2019, str. 8). Nicméně sám MTS uznal, že pro svou lepší akceschopnost musí čelit současným výzvám.

Žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda zveřejnila v listopadu 2019 shrnutí zprávy externích odborníků o tom, jak Úřad žalobce MTS postupoval v keňských případech, které byly prvním vyšetřováním, jež Úřad žalobce zahájil ze své vlastní iniciativy. Společně se zprávou odborníků zveřejnila žalobkyně i své stanovisko k předmětné zprávě.

Pozadí keňských případů

Keňa ratifikovala Římský statut, zakládající smlouvu Mezinárodního trestního soudu (MTS) v roce 2005. MTS má však pravomoc pouze v případech, kdy se stát ukáže jako neochotný nebo neschopný (unwilling or unable) tyto zločiny vyšetřovat a stíhat.