Články - bulletin

Od začátku letošního června probíhají v Mali demonstrace. Protesty organizuje skupina, jejíž název v překladu zní Hnutí 5. června - shromáždění vlasteneckých sil. Demonstranti upozorňují na špatnou správu věcí veřejných a falšování tamních voleb, kvůli čemuž žádají rezignaci současného prezidenta Ibrahima Boubacara Keïty.

Abychom pochopili, co vedlo k vyhrocení aktuální situace v severoafrické zemi s téměř osmnácti miliony obyvateli, je nutné vrátit se o několik let zpět, do roku 2012. Tehdy se tuaregští separatisté působící na severu země spojili s některými radikálními džihádistickými skupinami.  Postupně získali kontrolu nad většinou území na severu Mali, včetně například města Timbuktu, a vyhlásili nezávislost. Území pojmenovali Azavad.

Začátkem července zemřelo kvůli sesuvu půdy v severním Myanmaru více než 160 horníků. Ačkoliv byl v loňském roce přijat nový zákon o těžbě drahých kamenů, který by měl zvýšit bezpečí horníků, dle kritiků nemá vláda dostatečnou autoritu k zastavení nezákonných praktik. 

Neštěstí se stalo v jadeitovém dole ve městě Hpakant ve státě Kačjin zhruba 600 mil vzdáleném od Myanmarského největšího města Yankoun. Kačjin je světovým centrem těžby nefritu. Dle odhadů je myanmarský jadeitový průmysl každoročně oceněn na 31 miliard dolarů. Kačjinský stát je zároveň zmítán konfliktem mezi státními vojenskými složkami a povstaleckými hnutími, z nichž hlavním je Kačjinská nezávislá armáda. Jadeitový průmysl je zásadním zdrojem financí jak pro povstalecká hnutí, tak pro myanmarský státní rozpočet. S absencí vládní kontroly souvisí také vysoký počet ilegálních horníků. Právě ti se kvůli nedostatečné kontrole těžebního průmyslu myanmarskou vládou nejčastěji stanou oběťmi důlních havárií způsobených nepříznivým počasím.

Probíhající pandemie koronaviru se dotkla všech, vězeňskou populaci nevyjímaje. Na květnovém zasedání Výboru proti mučení se proto diskutovala otázka, jak věznice na situaci  zareagovaly a jaká opatření přijaly. Výbor přijal usnesení, v němž zformuloval tři základní doporučení, s nimiž se obrací na generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Jaká je situace v českých věznicích a co výbor žádá od jejich generálního ředitele?

Výbor proti mučení Rady vlády ČR pro lidská práva (dále jen “výbor”) je  stálým orgánem Rady vlády pro lidská práva. Dává Radě podněty ke zvýšení úrovně stavu a dodržování lidských práv v České republice, podílí se na vypracovávání zpráv pro kontrolní mechanismy mezinárodních smluv nebo zpracovává pro Radu návrhy dílčích a systémových opatření pro zlepšení dodržování stavu lidských práv a plní další úkoly uložené Radou. Schází se několikrát do roka a je složen ze zástupců státních orgánů, občanské a odborné veřejnosti a akademické obce.

Přestože soudci představují profesi s elitním postavením, jsou to stále pouze obyčejní lidé, kteří mohou někdy pochybit. Takové pochybení poté může představovat předmět pro kárné řízení. Jedním z těchto případů, kterým se v posledních měsících zabýval Nejvyšší správní soud ČR, je případ soudce Městského soudu v Praze Alexandra Sotoláře.

I justice, která drží pomyslnou ruku spravedlnosti nad občany, společnostmi a úřady, občas musí řešit pochybení ve vlastních řadách.[1] Nedávno se takto zabývala případem soudce Alexandra Sotoláře. Ten čelil kárné žalobě podané předsedou Městského soudu v Praze, ke kterému se následně připojila i ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

V červenci tohoto roku policisté zatkli majitele firmy Netlook, která patří k největším producentům pornografie v České republice. Obviněno je rovněž dalších osm osob. Jaké jsou podrobnosti případu a z čeho jsou aktéři obviněni? Jaká je situace v zahraničí?

Shrnutí případu

Již od roku 2013 byly na internetu zveřejňovány nabídky, jež byly prezentovány jako focení modelingových fotografií, kterého se mohly účastnit ženy starší osmnácti let.  Za focení byla ženám přislíbena odměna ve výši až pět tisíc korun. Fotomodeling byl však pouze zástěrkou, jelikož ve skutečnosti se jednalo o natáčení pornografických videí.

Krizová opatření přijatá kvůli koronaviru vedla k omezení našeho běžného života. V mnoha zemích byla dokonce zrušena i školní výuka a zcela mimořádně se celé rodiny ocitly na delší dobu doma. To s sebou přineslo nové výzvy a problémy, které rodiny musely řešit. Situace však ukázala, že jen málokdo při přijímání krizových opatření zvažoval jejich dopad na práva dětí.

V Bulletinu jsme se již v předchozích článcích věnovali krizovým opatřením, které státy přijaly v návaznosti  na pandemii COVID-19. Rozebrali jsme také jejich přiměřenost s ohledem na lidská práva a zda při jejich přijímání hrála roli proporcionalita (viz Bulletin květen 2020, s. 3). V debatě však obecně chybí ještě jeden úhel pohledu, který doposud nezískal takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Jaký vliv měla přijatá koronavirová opatření na děti a na jejich práva?

Podobně jako jiné instituce se Rada pro lidská práva musela vyrovnat s koronavirovou situací. Pandemie protnula 43. zasedání a jedna část se musela přesunout o celé tři měsíce. Během nucené pauzy se k pandemii přičlenily i jiné problémy, mezi které patřily i rasové nepokoje v USA. Rada pro lidská práva se kromě plánovaných položek rozhodla zaměřit na obě naléhavá témata. 

Zasedání Rady OSN pro lidská práva probíhající od konce února do poloviny března 2020 s sebou přineslo nové výzvy a specifika. Jedním z nich byla i nutnost přesunout kvůli zhoršující se pandemii Covid-19 v Ženevě a ve světě finálních 8 dní o tři měsíce. Rada pro lidská práva obnovila zasedání opět v červnu a během osmi dní řešila aktuální témata zasahující do oblasti lidských práv, které se vyvinuly během tří měsíců pauzy způsobené pandemií.

Červen 2020 se nesl ve znamení nebývalého tahu USA proti Mezinárodnímu trestnímu soudu. Administrativa prezidenta Trumpa se rozhodla vydat vládní nařízení, kterým uvalila možnost zmrazení finančních prostředků  a omezení vstupu na pracovníky soudu, jejich rodiny, ale i širší podporovatele. Sankce mají dopad nejen na vyšetřování možných zločinů spáchaných vojenskou posádkou USA v Afghánistánu, ale na budoucnost soudu a mezinárodní trestní spravedlnost jako takovou.

V červenci si mezinárodní společenství připomělo 22. výročí podpisu Římského statutu, mezinárodní smlouvy, která zřídila Mezinárodní trestní soud (MTS). Jednalo se rovněž o skutečný mezník v mezinárodní spolupráci. Při vyjednávání statutu byly přítomny všechny velmoci, včetně USA, stejně jako menší státy s probíhajícími nebo čerstvě ukončenými konflikty z různých koutů světa. Společné hodnoty jednacích stran jsou patrné hned v preambuli, která poukazuje na hrůzy 20. století, stejně jako nutnost udržovat mír a bojovat proti beztrestnosti. O více než dvě dekády později je o to důležitější věnovat pozornost současnému jednání USA proti soudu, jenž Spojené státy tehdy pomáhaly zakládat.

Podle žalobce tzv. Kosovského tribunálu má Hashim Thaçi, společně s dalšími obviněnými, na svědomí téměř 100 vražd, včetně mučení a nucených zmizení. Dané zločiny měly být spáchány během kosovské války za nezávislost proti Srbsku na konci 90. let minulého století. V té době byl současný prezident jedním z hlavních představitelů Kosovské osvobozenecké armády.

Cesta ke vzniku Kosovského tribunálu

Poprvé byla Kosovská osvobozenecká armáda (Ushtria Çlirimtare e Kosovës, UÇK) z obchodování s lidskými orgány obviněna v roce 2008, kdy tato obvinění přednesla Carla del Ponte, bývalá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. V roce 2011 byla vypracována zpráva Rady Evropy, která přímo jmenovala Hashima Thaçiho, v té době předsedu vlády, že na konci 90. let vedl zločineckou odnož UÇK, která se měla podílet na organizovaném zločinu v souvislosti se zločiny obchodování s lidskými orgány, zbraněmi a drogami. Tehdy se kosovská vláda vůči obviněním ostře vymezila a označila je za nepodložená a pomlouvačná. 

Ali Kushayb obviněný z více něž padesáti bodů zločinů spáchaných v súdánském Dárfúru je ve vazbě Mezinárodního trestního soudu. Velitel džandžavídských milic se dobrovolně vydal orgánům ve Středoafrické republice, kterými byl na začátku června 2020 vydán do rukou haagské spravedlnosti. Ali Kushayb má čelit obviněním ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

V roce 2003 zaútočily povstalecké jednotky nazvané Súdánská osvobozenecká armáda (Sudanese Liberation Army/Movement, SLA/SLM) a Hnutí pro spravedlnost a rovnost (Justice and Equality Movement, JEM)  na pozice centrální súdánské vlády v dárfúrském Al-Fašíru. Tímto byla rozdmýchána dosud neukončená válka za účasti vládou podporované milice Džandžavíd.