Velký senát Evropského soudu pro lidská práva v lednu rozhodoval ve věci Fedotova a ostatní proti Rusku. Přelomový rozsudek stanovil, že smluvní stát překročil svůj prostor pro uvážení a nesplnil pozitivní povinnost zajistit právo stěžovatelů na respektování jejich soukromého a rodinného života, když jim neposkytl žádnou možnost právního uznání vztahu stejnopohlavního páru.

Šest stěžovatelů tvořilo tři páry stejného pohlaví. V letech 2009 a 2013 se páry pokusily získat povolení k uzavření manželství, matriční úřady jim však žádosti zamítly. Domáhaly se proto soudní ochrany, leč neúspěšně, a tak v letech 2010 a 2014 podaly stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.

Procesní otázky spojené s ukončením členství Ruské federace v Radě Evropy

Stěžovatelé namítali porušení článku 8 a 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, jelikož jejich vztahy nebyly uznány a chráněny zákonem. V červenci roku 2021 senát třetí sekce ESLP vydal rozsudek, v němž jednomyslně spojil tři stížnosti a konstatoval, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy. Vláda proto v říjnu 2021 požádala o postoupení věci Velkému senátu ESLP, čemuž Velký senát vyhověl.

Procesně se věc zkomplikovala ve chvíli, kdy Ruská federace přestala být 16. března 2022 členem Rady Evropy, a následně od 16. září 2022 i smluvní stranou Úmluvy. Velký senát však konstatoval, že stát, který přestane být stranou Úmluvy z důvodu, že přestal být členem Rady Evropy, není zproštěn svých závazků podle Úmluvy ve vztahu k úkonům, které učinil před tím, než přestal být její smluvní stranou. Proto Velký senát přistoupil k projednání věci.

Mohl ESLP pokračovat v řízení, přestože již páry nejsou spolu?

Z původních stěžovatelů v řízení před Velkým senátem pokračovali pouze čtyři z nich. Ruská vláda v tomto ohledu tvrdila, že stěžovatelé již nemohou namítat porušení článku 8 z pozice „oběti“, jelikož se mezitím všechny páry rozpadly, a ztratily tak jakýkoli zájem na výsledku stížností.

Velký senát v reakci na sdělení vlády upozornil, že životní rozhodnutí stěžovatelů poté, co ruské orgány odmítly přijmout jejich oznámení o uzavření manželství, a tím jim přiznat jedinou možnou formu právního uznání jejich vztahu dle ruského práva, nemohlo mít žádný vliv na jejich postavení „oběti“. Nebylo totiž možné vyloučit, že to, že páry již nejsou spolu, není také z důvodu, že si nemohly zajistit právní uznání a ochranu jejich vztahu v Rusku.

Dále Soud zkoumal použitelnost článku 8 Úmluvy. Konstatoval, že věc byla použitelná jak z hlediska „soukromého života“, tak z hlediska „rodinného života“. Při posuzování např. uznal, že absence právního režimu pro uznání a ochranu párů stejného pohlaví ovlivňuje jak osobní, tak sociální identitu stěžovatelů jakožto homosexuálních lidí, kteří si přejí, aby jejich vztahy byly právně uznány a chráněny.

Vývoj judikatury ESLP v otázkách párů stejného pohlaví

Při samotném posuzování souladu s článkem 8 Úmluvy se Velký senát zaměřil na tři otázky: (a) zda existuje pozitivní povinnost poskytnout právní uznání a ochranu párům stejného pohlaví; (b) jaký je rozsah prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů; (c) zdali žalovaný stát splnil svou pozitivní povinnost. Soud připomněl, že Úmluva je živým nástrojem, který musí být vykládán ve světle současných podmínek a postojích převládajících v dnešních demokratických státech. Pokud by nezachoval dynamický a evolutivní přístup, hrozilo by, že se ESLP stane překážkou pro případnou reformu nebo pozitivní vývoj.

Poznamenal, že to, co bylo v době vypracování Úmluvy považováno za „přípustné a normální“, se může následně ukázat jako neslučitelné s Úmluvou. To, že se již projevoval evropský konsensus ohledně právního uznání párů stejného pohlaví, poznamenal ESLP již v roce 2010 ESLP ve věci Schalk a Kopf proti Rakousku. Přesto však tehdy ještě neexistovala většina států, které by právní uznání párů stejného pohlaví zajišťovaly.

Jistý pokrok byl znát v roce 2013 ve věci Vallianatos a ostatní proti Řecku, kde ESLP konstatoval, že tehdy již existoval “trend” v zavádění forem uznání vztahů osob stejného pohlaví. V té době celkem 19 států stanovilo nějakou formu právního uznání homosexuálního svazku (manželství nebo registrované partnerství). Trend se pak i nadále rychle vyvíjel.

30 z 47 států Rady Evropy dnes umožňuje právní uznání stejnopohlavních párů

V současné době dle ESLP existuje v 30 z 47 členských států možnost právního uznání párů stejného pohlaví, z nichž 18 států umožňuje těmto osobám uzavřít manželství, a 12 z nich zavedlo nějakou alternativní formu. Mezi zmíněnými 12 státy je i Česká republika, ve které mají homosexuální páry možnost uzavřít registrované partnerství. Naproti tomu sousední Slovensko patří mezi 17 států, ve kterých není možná žádná forma uznání stejnopohlavního vztahu.

Dle Soudu tak lze hovořit o jasném pokračujícím trendu směrem k právnímu uznání párů stejného pohlaví. Krom toho vzal Velký senát v potaz i mezinárodní nástroje a zprávy, zejména pak zprávy orgánů Rady Evropy, ve kterých Rada zdůraznila potřebu zajistit právní uznání a ochranu stejnopohlavních párů.

Soud proto uzavřel, že v souladu se svými pozitivními závazky podle článku 8 Úmluvy jsou členské státy povinny poskytnout právní rámec umožňující párům stejného pohlaví odpovídající uznání a ochranu jejich vztahu. Navíc poznamenal, že mnoho institucí považuje uznání a ochranu párů stejného pohlaví za nástroj boje proti předsudkům a diskriminaci homosexuálních osob.

Jak posuzovat rozsah prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů?

Dále se ESLP zabýval rozsahem prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů. Zdůraznil, že pokud v rámci členských států Rady Evropy neexistuje shoda ani ohledně relativní důležitosti dotčeného zájmu, ani ohledně nejlepšího způsobu jeho ochrany, bude obecně rozsah uvážení vnitrostátních orgánů širší, zejména pokud případ vyvolává citlivé morální a etické otázky.

Velký senát však konstatoval, že s ohledem na zmíněný pokračující trend a skutečnost, že se v daném případě jednalo o zvláště důležité aspekty osobní a společenské identity osob stejného pohlaví, byl prostor pro uvážení členských států výrazně omezen, pokud jde o poskytnutí možnosti právního uznání a ochrany párům stejného pohlaví. Vnitrostátní orgány mají však nadále široký prostor pro uvážení při určování přesné povahy právního režimu (resp. formy), který má být k dispozici párům stejného pohlaví.

Nemusí jít nutně o manželství, ale může jím být alternativní forma uznání právního vztahu. Pokud jde o formu uznání a obsah ochrany, nelze prozatím podobný konsensus nalézt. Je však důležité, aby ochrana poskytovaná smluvními státy stejnopohlavním párům byla přiměřená

Neuznání právního postavení stejnopohlavních párů se promítá v jejich běžném životě

V neposlední řadě musel soud posoudit, zda stát dosáhl spravedlivé rovnováhy mezi převažujícími zájmy, na které se odvolával, a zájmy, které požadovali stěžovatelé. Přičemž ESLP poznamenal, že má na paměti, že jeho pravomoc ve vztahu k Rusku, se nevztahuje na skutečnosti, které nastaly od 16. 9. 2022.

Stěžovatelé poukazovali na to, že jako páry stejného pohlaví nemohli využívat finanční podpory v bydlení pro rodiny nebo že by v případě rozchodu či úmrtí nemohli dědit po zemřelém partnerovi. Ruské nevládní organizace, které vstoupily do řízení před Velkým senátem, upozornily, že páry stejného pohlaví mají kvůli absenci právního uznání problémy upravovat základní aspekty svého života v páru, zejména týkající se majetku, výživného či dědictví.

Soud konstatoval, že již skutečnost, že partneři stejného pohlaví musí žádat vnitrostátní soudy o ochranu svých základních potřeb jako páru, sama o sobě představuje překážku respektování jejich soukromého a rodinného života.

Odpověď ESLP nejen na argument „ochrany tradiční rodiny“

Rusko se ohrazovalo ochranou tradiční rodiny, postojem většiny ruského obyvatelstva a také „ochranou nezletilých před propagací homosexuality“. Co se týče otázky tradiční rodiny, ESLP naznal, že uznání párů stejného pohlaví nijak nebrání párům různého pohlaví uzavřít manželství nebo založit rodinu odpovídající jejich pojetí tohoto pojmu. Zajištění práv párům stejného pohlaví tak samo o sobě neznamená oslabení práv zajištěných jiným osobám.

Dále Soud zdůraznil, že již v minulosti odmítl argument vlády, že většina Rusů nesouhlasí s homosexualitou, a to v souvislosti s případy, které se týkaly porušení svobody projevu, shromažďování nebo sdružování sexuálních menšin v tomto státě. Navíc by bylo neslučitelné se základními hodnotami Úmluvy, kdyby byl výkon práv menšinové skupiny podmíněn tím, že s nimi bude souhlasit většina.

Konečně k poslednímu argumentu vlády Soud poznamenal, že již měl možnost rozhodnout o legislativním zákazu propagace homosexuality nebo netradičních vztahů u nezletilých ve věci Bayev a další proti Rusku. ESLP tehdy vyjádřil závěr, že přijetím takových zákonů orgány posilují stigmatizaci a předsudky a podporují homofobii, což je neslučitelné s rovností, pluralismem a tolerancí, které jsou vlastní demokratické společnosti.

Žádný z argumentů vlády tedy Soud nepovažoval za relevantní. V poměru 14 ku 3 proto Velký senát dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy. S ohledem na tento závěr v poměru 13 ku 4 dále konstatoval, že již není nutné samostatně zkoumat, zda došlo k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8, které stěžovatelé také namítali.

Odlišná stanoviska čtyř soudců

K rozsudku byly vydány celkem 4 odlišná stanoviska. Soudce Wojtyczek (Polsko) nesouhlasil s tím, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy. Zdůraznil, že Všeobecná deklarace práv, ze které umluva vychází, stanovila, že se rodina zakládá manželstvím, které uzavírají muž a žena. Takto založená rodina byla považována za „přirozenou a základní jednotku společnosti a má právo na ochranu ze strany společnosti a státu“.

Uložení pozitivní povinnosti státům právně uznat v určité formě vztahy stejnopohlavních párů tak byla podle Wojtyczeka zásadní změnou paradigmatu ochrany práv podle Úmluvy, a žalovaný stát ji ke dni ratifikace nemohl předvídat. Dále poznamenal, že v důsledku toho, že Rusko již není smluvní stranou Úmluvy, nevyvolává rozsudek žádné praktické důsledky pro další vývoj jeho vnitrostátního právního systému.

Oproti tomu má rozsudek nebezpečně velký význam pro ostatní státy, které zůstávají smluvními stranami Úmluvy. Uložil jim totiž nové mezinárodní závazky, které nikdy nebyly přijaty. Tímto postupem Soud dle Wojtyczeka narušil princip právního státu.

Soudce bez mandátu, který úřadoval za neexistující smluvní stát

Wojtyczek a slovenská soudkyně Poláčková se pak ohradili vůči tomu, že ve Velkém senátu zasedl i bývalý ruský soudce Mikhail Lobov za již neexistující smluvní stát. ESLP tak podle Slováčkové nedodržel vlastní jednací řád. Podle ní tak rozsudek nemůže mít účinky erga omnes. Z toho důvodu dle svých slov musela hlasovat proti všem výrokům rozsudku.

Sám Lobov také sepsal nesouhlasné stanovisko. Podle něj rostoucí snaha ESLP podporovat „trendy“, které považuje za progresivní, jej neopravňuje k tomu, aby podle své vůle používal soudní donucení k „brutálnímu vynucování společenských změn ve smluvních státech“. Rozsudek tak způsobí obrovské problémy z hlediska legitimity a ještě více „podkope“ autoritu ESLP a jeho judikatury.

Jaký skutečný dopad bude mít rozsudek pro práva LGBTQ+ komunity napříč evropskými státy, ukáže čas. Jistě však dodal naději stejnopohlavním párům ze zbylých 16 států, ve kterých v současné době není možné pár právně uznat. Příště tak může ESLP stanovit tutéž povinnost sousednímu Polsku nebo Slovensku.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. (2010). Rozsudek ve věci Schalk a Kopf proti Rakousku (stížnost č. 30141/04). Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-99605.

Evropský soud pro lidská práva. (2013). Rozsudek Velkého senátu ve věci Vallianatos a ostatní proti Řecku (stížnosti č. 29381/09 a 32684/09). Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-128294.

Evropský soud pro lidská práva. (2017). Rozsudek ve věci Bayev a ostatní proti Rusku (stížnost č. 67667/09). Dostupné z https:// hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-174422.

Evropský soud pro lidská práva. (2023). Rozsudek Velkého senátu ve věci Fedotova a ostatní proti Rusku (stížnosti č. 40792/10, 30538/14 a 43439/14). Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/ eng?i=001-222750.

Fotografie

Rozsudek Velkého senátu přináší skvělou zprávu pro LGBTQ+ komunitu. Enormous LGBT pride rainbow flag fluttering in front of a state building. Vienna Pride 2021, autor: Ivan Radic, 8. červen 2021, zdroj: Flickr, CC BY 2.0., úpravy: ořez.