Rozhodnutí polského ústavního soudu dramaticky omezující přístup k interrupci přivedlo do ulic polských měst masové protesty. Na základě jakých argumentů ústavní soud rozhodl a co by ještě mohlo jeho rozhodnutí zvrátit?

Říjen 2020 s sebou kromě druhé vlny koronaviru přinesl pro spíše liberální Českou republiku překvapivé téma: pokusy o zpřísňování podmínek pro podstoupení potratů. Nejprve slovenská Národní rada o jediný hlas neschválila zákon, který měl ženám podstupujícím interrupci přinést pod narativem ochrany řadu překážek. Následně pak 32 konzervativně založených států států vedených Spojenými státy podepsalo protipotratovou deklaraci, tzv. Geneva Consensus Declaration. Dokument, který vedle slov o podpoře žen a důležitosti rodiny zejména zdůrazňuje, že z mezinárodního práva nevyplývá právo na potrat, ani povinnost státu potraty financovat či umožnit.

A konečně, 22. října 2020 polský ústavní soud vyhlásil rozsudek významně zpřísňující již tak velmi striktní podmínky pro podstoupení umělého přerušení těhotenství v Polsku. Rozhodnutí si získalo, i díky nekončící vlně masových protestů, jež plní polská města navzdory koronavirovému lockdownu, obrovskou mediální pozornost.

Dnešní možnosti podstoupení interrupce v Polsku

Platná právní úprava potratů v Polsku vycházející ze zákona z roku 1993 o plánování rodiny, ochraně plodu a podmínkách pro přerušení těhotenství je již dnes jednou z nejpřísnějších v Evropě. Zákon umožňuje podstoupit interrupci pouze ze tří důvodů. Zaprvé, pokud těhotenství ohrožuje život a zdraví matky. Zadruhé, pokud prenatální testy ukáží vysokou pravděpodobnost vážného a nevratného poškození plodu nebo neléčitelné a život ohrožující nemoci. A konečně zatřetí, pokud existuje vážné podezření, že žena otěhotněla v důsledku znásilnění či incestu.

Ještě přísněji než dosud

Návrh na zrušení části tohoto zákona podala ústavnímu soudu přibližně čtvrtina ze všech poslanců Sejmu (dolní komory polského parlamentu), a to poslanci za vládnoucí stranu Právo a spravedlnost a Sjednocenou pravici. Konkrétně napadli druhý zmíněný důvod potratu, tedy poškození plodu, který označili za eugenický.

Patnáctičlenné plénum ústavního soudu ve svém kontroverzním rozsudku třinácti hlasy proti dvěma návrhu vyhovělo. Soud konstatoval, že poškození plodu jako důvod pro přerušení těhotenství je v rozporu s právem na život a právem na lidskou důstojnost. V odůvodnění soud rozvedl, že lidský život má hodnotu v jakékoli fázi svého vývoje a jakožto hodnota vycházející z ústavy musí být chráněn i zákonodárcem. Také nenarozené dítě se považuje za subjekt práv, zejména práva na život garantovaného článkem 38 polské ústavy. Dále uvedl, že omezení práva na život je možné pouze v situaci absolutní nezbytnosti jako poslední možné řešení. Za jediný přípustný důvod pro omezení práva na život dítěte označil situaci, kdy bude toto právo v rozporu se stejným právem jiné osoby. V případě nenarozeného dítěte pak může být touto osobou pouze matka. 

Soud dodal, že pouhá skutečnost postižení či neléčitelné nemoci dítěte v prenatální fázi, která vede k úvahám eugenické povahy a úvahám o možných budoucích obtížích nemocného dítěte, nemůže přípustnost potratu ospravedlnit. V závěru rozsudku uložil ústavní soud parlamentu přijetí takových opatření, která zajistí právo matky na potřebnou asistenci při náročné výchově dítěte zasaženého právě vážným postižením či neléčitelnou nemocí.

Kritika rozsudku

Podle početných kritiků znamená rozsudek faktický zákaz potratů v Polsku. Ze tří zákonem předvídaných situací je právě poškození plodu důvodem, který stojí za umělým ukončením těhotenství v drtivé většině případů. To dokládají i statistiky: v roce 2019 šlo o 1074 případů z celkem 1100 provedených interrupcí.

Kritici dále zdůrazňují, že ústavní soud by neměl rozhodovat o podobných politických otázkách, které by měly podléhat legislativnímu procesu. K tomu je třeba připomenout, že podobné zpřísnění podmínek pro umělé přerušení těhotenství vznášeli v Polsku v posledních letech zástupci konzervativních kruhů opakovaně, avšak k úpravě zákona nakonec v důsledku odporu veřejnosti Sejm nikdy nepřistoupil.

Zpřísnění podmínek interrupce je změnou, která hluboce zasahuje do sociálních, etických i lékařských otázek, a měla by podléhat veřejné debatě, v níž by měly zaznít hlasy odborné veřejnosti i žen jako takových. Tentokrát však o této zásadní změně zákona nerozhodoval zákonodárný sbor, ale ústavní soud, což jakoukoli debatu o věci vyloučilo. Legitimitě rozsudku nepřidává ani skutečnost, že polský ústavní soud je dnes obsazen třinácti muži a pouze dvěma ženami.

Naděje pro polské ženy

S ohledem na to, že rozsudek ústavního soudu povýšil zákaz umělého přerušení těhotenství z důvodu poškození plodu na ústavní úroveň, jsou možnosti zvratu v této věci omezené. Pokud bude rozsudek skutečně zapsán do sbírky zákonů a stane se závazným, což vláda prozatím stejně jako zveřejnění celého rozsudku oficiálně odložila, bude pro jeho budoucí změnu nezbytná ústavní, tj. dvoutřetinová většina Sejmu a absolutní většina Senátu. To je bezesporu většina, kterou nebude jednoduché získat.

Naději však může představovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva („Soud“), na který by se mohla obrátit buď žena, které byla možnost potratu odepřena, či lékař, jenž by byl za vykonání nově nezákonného potratu trestně postižen.

Právo na umělé přerušení těhotenství a ESLP

Evropská úmluva na ochranu lidských práv („Úmluva“) však právo na interrupci negarantuje. Soud ve svém klíčovém rozsudku A, B, a C proti Irsku dovodil, že státy mají na poli článku 8, který zaručuje právo na soukromý a rodinný život, v oblasti této právní úpravy široký prostor pro uvážení. Neumožnění potratů tak porušení Úmluvy nepředstavuje. Šíři prostoru pro uvážení státu Soud vyvodil z (ne)existence evropské shody ohledně tématu interrupcí. 

Konkrétní otázku, na které hledal shodu, si pak definoval jako právní a vědeckou definici počátku života, kde snadno uzavřel, že shoda v Evropě absentuje a státy tak mají v rozhodování ohledně této problematiky relativní volnost. Stěžovatelky vznesly ještě závažnější námitku, týkající se porušení článku 3, který zakazuje mučení, nelidské a ponižující zacházení. Tu však Soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou, když dospěl ke kritizovanému závěru, že okolnosti případu nenaplnily minimální stupeň závažnosti, který je třeba k tomu, aby zacházení spadalo do působnosti článku 3 Úmluvy.

Otázka se však týká zásahu do fyzické integrity osob a samotného jádra reprodukčních práv chráněných článkem 8 Úmluvy, což jsou důvody ospravedlňující úzký prostor pro uvážení. Lze si tak představit, že Soud u svého závěru ohledně širokého prostoru pro uvážení v budoucnu nesetrvá, stejně tak, že změní svůj náhled na možné porušení článku 3. Toto ustanovení svou absolutní povahou nepřipouští žádná omezení [1], a závěr o jeho porušení by tak znamenal v otázce práva na potrat značný posun. 

Příležitost přehodnotit svá stanoviska z rozsudku A, B, a C proti Irsku může mít Soud ostatně již brzy. Mezi stížnostmi, které ve Štrasburku čekají na rozhodnutí, je i případ B. B. proti Polsku, týkající se právě potratu z důvodu vážného poškození plodu, byť za právního stavu před rozhodnutím ústavního soudu. Jedná se o silný příběh matky dítěte, u něhož lékaři ve 21. týdnu těhotenství objevili více závažných vad neslučitelných se životem. Než se žena dostala po sérii zdržujích vyšetření a překážek a po odmítnutí lékaře vykonat interrupci z důvodu svědomí do nemocnice, která byla svolná jí interrupci provést, bylo již po zákonné lhůtě k tomuto zákroku. Žena tak musela donosit a porodit dítě, které po deseti dnech života zemřelo za použití paliativní péče včetně morfia.

Na pozadí tohoto případu bude zajímavé sledovat, zda se Soud v rozsudku znovu obecněji nevyjádří k právu na potrat alespoň v těchto extrémních případech, které pro matku dítěte znamenají jen těžko představitelnou zátěž.

Co čeká Polsko dál? 

Důsledky rozhodnutí polského ústavního soudu jsou zjevné. Polské ženy budou ještě častěji než doposud podstupovat interrupce v lepším případě v zahraničí, v horším případě doma v ilegalitě a rizikových podmínkách. 

Nabízí se tak otázka, zda by vláda neměla v reakci na probíhající protesty přistoupit k poněkud krajnímu řešení a rozhodnout se kontroverzní rozsudek ústavního soudu nepřijmout a nevynucovat. A to navzdory tomu, že tento postup také bezpochyby vyvolává kontroverze a má svá rizika. Evropská unie ostatně již několik let kritizuje Polsko za nedodržování principů právního státu a z tohoto pohledu se nepřijetí nálezu ústavní soudu, byť i extrémně problematického, jeví jako nebezpečný precedens pro další ohrožení demokracie.

Pokud by rozsudek Polsko přece jen vykonalo, budou se očekávání protestujících upínat ke štrasburskému soudu, který byl v této otázce dosud zdrženlivý. Jeho zastání a odklon od dosavadní judikatury by pro důstojnost a reprodukční práva polských žen znamenaly opravdu mnoho. Není však možné přehlédnout, že na vydání rozsudku Soudu obvykle nestačí časový horizont, ve kterém musí nevyhnutelně jednat žena žádající o interrupci.

Poznámky

[1] Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení zaručený článkem 3 je jako jedno z mála práv v Úmluvě a lidských práv vůbec právem absolutním. To znamená, že z něj nejsou možné žádné výjimky za žádných okolností. Proto jej také nenalezneme v článku 15 Úmluvy mezi právy, která lze za mimořádné situace derogovat. 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. A, B a C proti Irsku, č. 25579/05, rozsudek velkého senátu ze dne 16. prosince 2010.

Evropský soud pro lidská práva. B. B. proti Polsku, č. 67171/17, stížnost sdělena vládě 21. ledna 2020.

Geneva Consensus Declaration on Promoting Women's Health and Strengthening the Family. 2020. U.S. Department of Health & Human Services (https://www.hhs.gov/about/agencies/oga/global-health-diplomacy/protecting-life-global-health-policy/geneva-declaration.html).

Ghráinne, Bríd Ní; McMahon, Aisling. Access to Abortion in  Cases of Fatal Foetal Abnormality: A New Direction for the European Court of Human Rights? 16. října 2019. Human Rights Law Review.

Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. 2012. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 

Poland delays abortion ban as nationwide protests continue. 3. listopadu 2020, theguardian.com (https://www.theguardian.com/world/2020/nov/03/poland-stalls-abortion-ban-amid-nationwide-protests).

Potraty sa sprísňovať nebudú, Záborskej novela neprešla. 20. října 2020, Sme.sk (https://domov.sme.sk/c/22515040/zaborskej-novela-nepresla-potraty-sa-nesprisnia.html).

Rakowska-Trela, Anna. A Dubious Judgment by a Dubious Court: The abortion judgment by the Polish Constitutional Tribunal, 24. října 2020, Verfassungsblog.de (https://verfassungsblog.de/a-dubious-judgment-by-a-dubious-court/).

Regalski, Patrik. Eugenic abortion - The judgment of the Polish Constitutional Court (excerpts), 2020, European Centre for Law and & Justice (https://eclj.org/eugenics/eu/avortement-eugenique--le-jugement-du-tribunal-constitutionnel-polonais-extraits-).

Sobczak, Krzysztof. Aborcja eugeniczna sprzeczna z konstytucją, 22. října 2020. Prawo.pl (https://www.prawo.pl/zdrowie/prawo-aborcyjne-bedzie-w-polsce-zaostrzone-wedlug-tk-przepisy-sa,503986.html).

Fotografie

[1] Červený blesk – symbol protestů proti omezení práva na potrat v Polsku. Protest in Łódź, 25th October 2020 - 46 (cropped), autor: Łódzkie Dziewuchy Dziewuchom, 25. října 2020, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA-4.0, editace: ořez.