Restriktivní opatření přijatá v reakci na šířící se onemocnění COVID-19 vyvolávají obavy mezinárodních lidskoprávních organizací. Ty varují před zneužíváním boje s pandemií zejména autoritářskými vládami, které se pod záminkou ochrany zdraví obyvatel pokouší o upevnění své moci a potlačování práv jednotlivců.

Poslední týdny ukazují, že boj s pandemií COVID-19 s sebou může přinášet i jiná než zdravotní rizika. Po vzoru Číny, která se jako první stala epicentrem nákazy, došlo ve většině postižených států k vyhlášení nouzového stavu spojeného s uzavřením nejvíce zasažených oblastí či vyhlášení celostátní karantény a zákazu vycházení. Omezena však nebyla jen svoboda pohybu jednotlivců. Svoboda slova a projevu, zákaz diskriminace, právo na soukromí či spravedlivý proces představují jen úzký výčet lidských práv a svobod, kterých se omezení dotkla.

Přestože by vlády měly pro zachování ochrany veřejného zdraví zasahovat do práv občanů minimálně a při přijímání omezujících opatření klást důraz na jejich přiměřenost a nezbytnost, ne všechny tak činí. K omezení základních lidských práv a svobod může přitom dojít pouze na základě zákona a při sledování legitimního cíle. Státy navíc nesmí v žádném případě přistupovat k omezením zasahujícím do tzv. nederogovatelných práv.[1]

Na neopodstatněnost některých opatření a nepřiměřené kroky řady států již upozornila mnohá média i lidskoprávní organizace. Ty také varují zejména před autoritářskými vládami, které nastalé situace zneužívají pro upevnění své moci a eliminaci politické konkurence. Tendence využít nouzového stavu se však objevuje i v některých demokratických státech. Výjimečný stav totiž dal mnoha vládám k dispozici  mimořádné pravomoci, které jim spolu s omezenou činností parlamentů mohou poskytnout velmi široké pole působnosti.

Vzestup digitálního dohledu

S velmi citelným zásahem do svého soukromí se museli smířit obyvatelé Maďarska či Černé Hory. Zatímco v Černé Hoře byly stejně jako v Singapuru zveřejněny osobní údaje infikovaných, obyvatelé Maďarska jsou o svém nakažení či povinném podstupování karantény nuceni informovat prostřednictvím oznámení umístěného ve svém obydlí. V Indii pak kvůli zavedení obdobné praxe čelí nakažení stigmatizaci ze strany svého okolí.

Rozpaky budí také využívání dat mobilních operátorů a provozovatelů kreditních karet, které mají usnadnit jak dohledávání možných kontaktů nakažených jedinců, tak kontrolu dodržování nařízené karantény. Pro sledování pohybu osob touto cestou se rozhodla také izraelská vláda, která tak ovšem měla učinit bez jakékoliv konzultace s izraelským úřadem pro ochranu soukromí.

Digitální dohled byl posílen rovněž v Číně, která rozšířila využití rozpoznávacích systémů, jež byly v minulosti využívány k identifikaci a následnému zadržení režimem pronásledovaných Ujgurů či turkických muslimů. Tento prostředek kontroly společnosti je přitom již v některých provinciích po delší dobu využíván v rámci čínského systému bodování obyvatel (viz Bulletin červen 2019, s. 22). Obdobné kroky činí také Rusko, které se rozhodlo pro instalaci jednoho z nejrozsáhlejších  kamerových systémů na světě.

Pandemie se promítla také na míře uplatňování cenzury ve veřejném prostoru. Stejně jako Čína i další země měly v počátcích pandemie bránit šíření informací o výskytu nového virového onemocnění či jeho vážnost měly snižovat. Zatímco v Jemenu, Jordánsku, Ománu a Maroku byl vydán zákaz tisku novin, v autoritářském Turkmenistánu bylo zakázáno zveřejňovat jakékoliv informace související s koronavirem. Turkmenistánci se přitom musí potýkat nejen s absencí informací týkajících se šíření nákazy, ale také se zákazem nosit roušky či jakkoliv o koronaviru hovořit.

V Turecku, Bangladéši, Thajsku či Venezuele  jsou pak zatýkáni novináři, zdravotníci i aktivisté kritizující vládní postupy při boji s nákazou. Pod záminkou šíření „falešných zpráv“ jsou penalizována také opoziční média v Srbsku. Informování o výskytu viru měl po několik týdnů bránit rovněž egyptský prezident Abd al-Fattáh as-Sísí. Dle organizace Human Rights Watch byl z Egypta vyhoštěn zpravodaj britského deníku The Guardian, a to poté, co ve svém článku zpochybnil údaje o počtu nakažených v Egyptě. Organizace dále upozorňuje, že omezení svobody médií umožňuje vládám nejen zabezpečit cenzuru kritiky vládních postupů, ale také podkopávat tzv. systém brzd a protivah.

Konsolidace moci současných vlád 

Mezinárodní organizace po celém světě tak varují před zneužíváním boje s pandemií, který se stal záminkou pro konsolidaci moci zejména ve státech s nedemokratickými režimy. Ty současné situace využívají nejen k umlčení médií či pronásledování svých kritiků a odpůrců, ale současně také k posílení pravomocí a oslabení opozičních stran.  Obavy vyvolává také politická situace v Maďarsku, kde došlo k ještě zásadnějsímu narušení dělby moci. Někteří kritici proto označují již dříve velmi oslabenou maďarskou demokracii za jednu z  prvních obětí koronaviru v Evropě.[2] 

Lidskoprávní organizace Amnesty International nedávno varovala také před novým nouzovým zákonem iniciovaným kambodžskou vládou.  Znění nového právního předpisu, jenž potlačuje ochranu lidských práv a svobod, de facto dává současné vládě premiéra Hun Sena neomezenou moc i kontrolu nad veřejným životem. Dle organizace Human Rights Watch může vést přijetí zákona až k zavedení diktatury v zemi. Tomu nasvědčuje rovněž vágní formulace právního předpisu, která umožňuje jeho širokou interpretaci

Pozornost veřejnosti získalo rovněž nařízení izraelského ministerstva spravedlnosti, které částečně pozastavilo činnost soudů. Odložen byl tak i plánovaný soudní proces s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, který čelí několika obviněním z korupce. Tisíce Izraelců se proto rozhodly vyjádřit svůj nesouhlas při protestu v Tel Avivu. V některých zemích však zůstávají občané nespokojení s vládními kroky bezmocní. Zákaz shromažďování většího počtu osob totiž omezil na neurčito pořádání politických demonstrací i tam, kde se doposud konaly pravidelně.

K posílení a upevnění stávajících kabinetů může přispět i odložení termínů konání plánovaných voleb. O novém složení parlamentu měli v dubnu rozhodnout voliči například v Srbsku či v Severní Makedonii. Až o rok později se uskuteční i volby do místních zastupitelstev ve Velké Británii, jež se měly původně konat v květnu tohoto roku. Na týž měsíc byly plánovány prezidentské volby také v Bolívii, kde je po odstoupení Evo Moralese prozatímní prezidentkou Jeanine Añezová.

Posunutím voleb hrozí nejen ztráta legitimity současných politických zástupců, jejichž mandát by byl díky tomu prodloužen, ale současně také znevýhodnění jiných než vládních politických stran a jejich členů. Těm totiž současné podmínky znemožňují aktivní vedení volebních kampaní, přičemž o náhradních termínech voleb budou rozhodovat stávající politická vedení. Možné budoucí scénáře ilustruje také aktuální politická debata v Polsku, kde byly naopak zaznamenány snahy o uskutečnění prezidentských voleb v řádném termínu. Dle kritiků tak chtěla polská vláda využít výjimečné situace, která staví do popředí současného prezidenta Andrzeje Dudu. Ten je přitom nejen opětovným volebním kandidátem, ale také spojencem současné vládní strany Právo a spravedlnost.

Armáda v ulicích i fyzické tresty

Přísná opatření spolu s úplným či částečným zákazem vycházení byla vyhlášena také ve většině zemí Latinské Ameriky. Na jejich dodržování dohlíží v ulicích Chile stejně jako v řadě dalších zemí armáda, v některých částech Kolumbie pak i tamní ozbrojené skupiny. Naopak Nikaragua jako jediná země středoamerického regionu odmítla uzavřít školy i hranice s okolními státy. Pozornost na sebe upoutal také brazilský premiér Jair Bolsonaro, který po několik týdnů zlehčoval onemocnění COVID-19. Současně přitom kritizoval kroky států federace, jež se rozhodly k přijetí dočasných omezení pro zamezení šíření infekce.

Ojedinělá není ani zvýšená diskriminace vůči některým sociálním a náboženským skupinám. Například v již zmíněné Indii jsou v několika oblastech považováni za hlavní šiřitele nákazy obyvatelé patřící k tzv. dalítům, jež stáli na samotném okraji již zrušeného kastovního systému. Přestože se mnoho z nich podílí kromě jiného na úklidu zdravotnických zařízení či veřejných prostor, kde pracují bez ochranných pomůcek, jsou tito lidé čím dál více ostrakizováni.

Evidovány jsou také násilné či ponižující praktiky ze strany nedemokratických vlád, které se nezdráhají použít fyzických trestů v případě porušení vládních nařízení. Veřejnost pobouřilo zejména prohlášení prezidenta Filipín Rodriga Duterte, který vyzval policii ke střílení osob porušujících karanténu. Měl tak učinit poté, co se v ulicích Manily navzdory zákazu uskutečnily protesty kvůli chybějícím zásobám potravin. Vynucování dodržování karanténních opatření násilím bylo zaznamenáno také v Keni, Indii i Paraguayi. V Nigérii si dokonce zásahy tamních ozbrojených složek vyžádaly více obětí než samotné onemocnění COVID-19.

Obavy politologů a lidskoprávních organizací se tak ve světle šířících se restriktivních opatření jeví jako oprávněné. K vyhlídkám na lepší časy nepřispívají ani prognózy epidemiologů, dle kterých může pandemie sužovat lidstvo i po dobu dvou let. Ať už bude koronavirová krize trvat jakkoliv dlouho, jisté je, že po jejím konci bude v některých zemích návrat ke snahám o dodržování lidských práv obtížný.

 

Poznámky

[1] Těmi jsou zejména základní práva a svobody, které současně představují některé z kogentních norem mezinárodního práva. Jedná se tedy o normy, od nichž se státy nemohou odchýlit, a to ani ve výjimečných situacích. S další skupinou se pak lze setkat v ustanoveních některých lidskoprávních úmluv. Stěžejní je zejména článek 4 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který za taková práva označuje například právo na život, zákaz mučení, krutého, nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. S obdobnou úpravou se lze setkat také v článku 15 odst 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, která mezi nederogovatelná práva řadí rovněž právo na život, zákaz mučení, zákaz otroctví a nucené práce a zákaz trestu bez zákona.

[2] Podrobnější informace o situaci v Maďarsku lze najít v článku evropské sekce Bulletinu na straně 24.

Zdroje

Roth, Kenneth (3. dubna 2020). How Authoritarians Are Exploiting the COVID-19 Crisis to Grab Power. Human RIghts Watch ( https://www.hrw.org/news/2020/04/03/how-authoritarians-are-exploiting-covid-19-crisis-grab-power)

Singer, Natasha a Sang-Hun, Choe (23. Března 2020). As Coronavirus Surveillance Escalates, Personal Privacy Plummets. The New York Times (https://www.nytimes.com/2020/03/23/technology/coronavirus-surveillance-tracking-privacy.html)

Gebrekidan, Selam (30. března 2020) For Autocrats, and Others, Coronavirus Is a Chance to Grab Even More Power. The New York Times (https://www.nytimes.com/2020/03/30/world/europe/coronavirus-governments-power.html)

Szymanowski, Grzegorz (25. března 2020). How coronavirus challenges open democracies. Deutsche Welle (https://www.dw.com/en/how-coronavirus-challenges-open-democracies/a-52917307)

Bieber, Florian (30. března 2020). Authoritarianism in the Time of the Coronavirus. Foreing Policy (https://foreignpolicy.com/2020/03/30/authoritarianism-coronavirus-lockdown-pandemic-populism/)

Fotografie

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Benjamin Netanjahu, autor: Dragan Tatic, 11. dubna 2013, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.0, editace: ořez.