Počátkem března 2020 odvolací senát Mezinárodního trestního soudu jednomyslně potvrdil přípustnost případu proti Sajfu al-Islám Kaddáfímu. Tímto rozhodnutím zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu z dubna 2019.

Pozadí případu

Situace v Libyi byla Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS nebo „Soud“) předložena Radou bezpečnosti OSN na základě rezoluce č. 1970 koncem února 2011. Úřad žalobce (Office of the Prosecutor, OTP) oznámil její vyšetřování hned začátkem března. V červnu 2011 vydal přípravný senát MTS tři zatýkací rozkazy za údajné zločiny proti lidskosti, čítající pronásledování a vraždy, které měly být spáchány během protivládních demonstrací mezi 15. až 28. únorem 2011.

Zatykače byly vydány na Abdulláh al-Senussiho,[1] jenž byl ředitelem zpravodajské služby během režimu tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, na kterého byl vydán druhý zatýkací rozkaz. Nicméně v listopadu 2011 bylo stíhání Muammara Kaddáfího kvůli jeho smrti formálně ukončeno. Třetí zatykač se týkal právě Sajfa al-Islám Kaddáfího, jenž během režimu svého otce působil jako de facto předseda vlády. Úřad žalobce tvrdí, že Sajf Kaddáfí stál za plánováním a realizací represivní státní politiky za účelem potlačení protivládních protestů.

Přípustnost případu před MTS

V červnu 2018 podala jeho obhajoba žalobu na přípustnost před MTS. Odvolávala se na rozsudek trestního soudu v Tripolisu z července 2015, jenž Kaddáfího odsoudil k trestu smrti. Podle jeho právníků byl rozsudek vnitrostátního soudu vynesen za totožné činy, kvůli kterým je rovněž vyšetřován Mezinárodním trestním soudem. Nicméně jak bude vysvětleno níže, úřad žalobkyně zmíněné stanovisko nesdílí. V té době OTP včetně některých nevládních organizací vyzývaly Libyi, aby k výkonu trestu nepřistoupila. Rozsudek tehdy vyvolal všeobecné mezinárodní pobouření. Hlavním důvodem bylo, že Sajfu Kaddáfímu byl po celou dobu odmítnut přístup jak k přípravnému, tak k soudnímu řízení. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Je nutno dodat, že Kaddáfí byl koncem roku 2011, při svém pokusu uprchnout ze země, zadržen milicemi Zintanské brigády (the Zintan Brigade) ze stejnojmenného města Zintan na severozápadě Libye. Ty jej až do jeho následného propuštění držely v izolaci a odmítaly ho předat libyjským úřadům (více viz Bulletin březen 2018, str. 16).

Přesto, aby byl daný případ označen za nepřípustný, muselo by rozhodnutí vnitrostátního soudu být konečné. Mělo by tedy mít účinek res judicata, který označuje věc za pravomocně rozhodnutou. Nicméně rozsudek trestního soudu v Tripolisu byl stále předmětem odvolání a byl vynesen v Kaddáfího nepřítomnosti, tudíž zde existovala možnost pro obnovení soudního řízení. Navíc Libye dostatečně neprokázala, že její vyšetřování se vztahuje na naprosto stejné činy, jako na ty, které chce stíhat MTS. Ten totiž žádá vydat Kaddáfího za výše uvedené zločiny proti lidskosti. Obvinění u vnitrostátního soudu však čítaly účast na zabíjení, rabování, vandalismu, nerozlišující ostřelování či otevřenou palbu na protivládních demonstracích. Pronásledování lidí v obvinění uvedeno nebylo. 

Kolize vnitrostátní amnestie s jurisdikcí MTS

Navíc byl Sajf Kaddáfí podle libyjského zákona č. 6 (2015) o všeobecné amnestii v dubnu 2016 [2] propuštěn z vězení. Mezinárodní trestní soud se problematikou aplikace vnitrostátních amnestií zabýval historicky poprvé právě v souvislosti s tímto případem, kdy v dubnu 2019 přípravný senát rozhodoval o jeho přípustnosti. Obhajoba Sajfa Kaddáfího tvrdila, že případ je z důvodu plošné amnestie konečně vyřešen, a z toho důvodu nesplňuje podmínky přípustnosti Mezinárodního trestního soudu.

Nicméně přijetí zákona o plošné amnestii není, podle mnohých právních odborníků, dostatečnou podmínkou proto, aby byla zpochybněna přípustnost případu před Mezinárodním trestním soudem. Navíc došlo ke zjištění, že Kaddáfí byl z amnestie vyloučen. Podle většiny expertů je udělování milostí či aplikace všeobecné amnestie za závažné trestné činy, jako je vražda či zločiny proti lidskosti, zcela neslučitelná s mezinárodními standardy lidských práv. Kromě toho by došlo k odepření práva obětí na pravdu, přístupu ke spravedlnosti nebo možnosti požadovat odškodnění za spáchané zločiny. Žaloba tak byla přípravným senátem zamítnuta.

Odvolací rozsudek

V odvolacím procesu Kaddáfího obhajoba napadla rozsudek přípravného senátu z dubna 2019, podle kterého nelze uplatňovat libyjský zákon o amnestii. Obhajoba rovněž zpochybnila jeho neslučitelnost s mezinárodním právem. Odvolací senát však konstatoval, že nebylo zjištěno žádné pochybení ze strany přípravného senátu a potvrdil jeho předchozí rozhodnutí. Podobně argumentoval tím, že zákon č. 6 (2015) týkající se amnestie se nevztahuje na zločiny, za které byl Sajf Kaddáfí odsouzen libyjským soudem v Tripolisu. Současně Soud připomenul, že aby bylo možné prohlásit případ za nepřípustný, muselo by rozhodnutí vnitrostátní jurisdikce být konečné. Tomu však daný případ neodpovídá.

Rozsudek odvolacího senátu také zdůraznil, že Mezinárodní trestní soud pouze „doplňuje vnitrostátní trestní jurisdikci“. To znamená, že pokud byl Kaddáfí libyjskými orgány souzen za naprosto stejné zločiny, jako ty spadající do jurisdikce MTS, tak ten by již neměl pravomoc jej soudit. V opačném případě by se jednalo o porušení zásady ne bis in idem, tedy práva nebýt souzen a trestán dvakrát v téže věci. O takový případ se však podle Soudu nejednalo, a proto bylo odvolání zamítnuto.

Závěrem

Obhajoba Sajfa Kaddáfího neúspěšně zpochybnila přípustnost případu na základě zásady komplementarity (principle of complementarity), která stanovuje, že MTS nenahrazuje vnitrostátní trestní soudnictví a smí vyšetřovat a stíhat pouze tehdy, když daný stát toho není schopen nebo ochoten. Vyvstává však otázka, jak bude daný případ postupovat dál, protože tím nejobtížnějším úkolem pro Mezinárodní trestní soud bude dostat Kaddáfího do vazební věznice v Haagu, aby mohl být proces reálně zahájen. Hlavní příčiny problému však přetrvávají, tedy že Libye jej stále odmítá vydat, a dále, že místo jeho pobytu zůstává oficiálně utajeno.

 

Poznámky

[1] V říjnu 2013 přípravný senát MTS rozhodl, že případ proti Abdulláh al-Senussimu je nepřípustný, jelikož byl současně předmětem vnitrostátního řízení. Libye byla zároveň ochotná a schopná provést skutečné prošetření celé situace. V červenci 2014 odvolací senát dané rozhodnutí potvrdil.

[2] Dřívější zdroje uváděly, že Sajf Kaddáfí byl z vězení propuštěn v červnu 2017. Nicméně on sám později uvedl, že byl na základě zákona o všeobecné amnestii osvobozen již v dubnu 2016.

Zdroje

Coalition for the International Criminal Court. Abdullah al-Senussi. Dostupné: (http://www.coalitionfortheicc.org/cases/abdullah-alsenussi).

Coalition for the International Criminal Court. Saif al-Islam Gaddafi. Dostupné: (http://www.coalitionfortheicc.org/cases/saif-alislam-gaddafi).

International Criminal Court. Eighteenth Report Of The Prosecutor Of The International Criminal Court To The United Nations Security Council Pursuant To UNSCR 1970 (2011). 6. listopad 2020. Dostupné: (https://www.icc-cpi.int/itemsDocuments/191024-report-icc-otp-UNSC-libya-eng.pdf).

International Criminal Court. Saif Al-Islam Gaddafi case: ICC Appeals Chamber confirms case is admissible before the ICC. 9. březen 2020. Dostupné: (https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1518).

International Criminal Court. Saif-Al-Islam Gaddafi case: ICC Pre-Trial Chamber I confirms case is admissible before the ICC. 5. duben 2019. Dostupné: (https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=PR1446).

Klímová, Nikola. Účinky amnestie v mezinárodním právu: Případ Sajfa al-Islám Kaddáfího. Bulletin lidských práv 2. číslo, X. ročník, březen 2018. Dostupné: (https://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/bulletinbrezen2018_0.pdf).

UN Security Council. Resolution 1970 (2011). 26. února 2011. Dostupné: http://unscr.com/en/resolutions/doc/1970).

Vagias, Michail. Amnesties, The Gaddafi Admissibility Appeal Decision and the Minsk Agreements. Opinio Juris, březen 2018. 12. března 2020. Dostupné: (http://opiniojuris.org/2020/03/12/amnesties-the-gaddafi-admissibility-appeal-decision-and-the-minsk-agreements/).

Fotografie

Vlajka mezinárodního trestního soudu. Day of International Criminal Justice, autor: Foreign and Commonwealth Office, 17. července 2018, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.0, editace: ořez.