Na konci letošního srpna vydal Evropský soud pro lidská práva další rozsudek, který se týká očkování proti COVID-19 a pandemie celkově. Ve věci Pasquinelli a další proti San Marinu se soud zabýval otázkou, zda opatření přijatá vůči zdravotníkům, kteří se nenechali naočkovat proti koronaviru, porušují právo na respektování soukromého a rodinného života. 

Odmítnutí očkování vyvolalo  negativní dopady

V roce 2021 nouzová legislativa v San Marinu nařídila, aby zdravotní pracovníci, kteří jsou v přímém styku s pacienty, byli naočkováni proti viru COVID-19. Vakcinace nebyla povinná, zákon však stanovil řadu opatření pro případ, že se zaměstnanci očkovat nenechají. Opatření zahrnovala změny pracovních úkolů, přeřazení na jiné místo ve veřejné správě, povinné testování každých 48 hodin a v krajním případě i dočasné pozastavení výkonu povolání. 

Pracovníci, kteří se nenechali očkovat, podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Tvrdili, že očkování sice není výslovně povinné, ale vzhledem k důsledkům případného odmítnutí, fakticky povinné je. Tím podle stěžovatelů dochází v nepřímém důsledku k porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života, které je zakotvené v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (Úmluva). Stěžovatelé dále uvedli, že rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými je diskriminační, a tedy v rozporu se zákazem diskriminace (čl. 14 Úmluvy).

Vláda očkování zdravotnického personálu odůvodnila zvýšeným rizikem nákazy COVID-19 spojeným s jejich pracovní činností. Tito zaměstnanci totiž přicházeli do přímého kontaktu s lidmi, kteří byli kvůli svému zdravotnímu stavu koronavirem zvlášť ohrožení. Očkování bylo podle tamní vlády zaměřeno na ochranu pracovníků i pacientů. Navíc nejzávažnější opatření při odmítnutí očkování, tedy pozastavení výkonu funkce, bylo nařízeno pouze v případě, kdy neexistovaly jiné alternativy.

Před ESLP se případem zabýval vnitrostní ústavní soud, které rozhodl, že nouzový zákon nezasáhl do základních práv a dosáhl vhodné rovnováhy mezi právem na práci a právem na zdraví osob využívajících zdravotnické a sociální služby.

Pohled Evropského soudu pro lidská práva

ESLP rozhodl, že přijatá opatření v důsledku odmítnutí očkování jsou přiměřená a přímo nezasahují do práva na respektování soukromého a rodinného života. Podle soudu byly neočkované osoby náchylnější k infekci a pravděpodobněji šířily virus. Existovala tak naléhavá společenská potřeba chránit zdravotníky, zranitelné pacienty a zdravotnictví jako celek. 

Soud tedy konstatoval, že opatření byla legitimně zaměřena na ochranu veřejného zdraví a byla časově omezena na období pandemie, která pro obyvatelstvo představovala závažné riziko. Navíc se nejednalo o povinné očkování, protože zdravotníci měli možnost očkování odmítnout a následně podstoupit alternativní opatření, jako bylo antigenní testování. 

Opatření nepůsobila diskriminačně a jiné zacházení s očkovanými osobami bylo objektivně odůvodněno zajištěním trvalé kontroly nad pandemií. Soud dospěl k závěru, že opatření byla proporcionální a nezasahovala do základních práv stěžovatelů.

Srovnání: očkování v běžné době a v době krize 

Soud ve věci Pasquinelli a další proti San Marinu řešil očkování v době krize. Naproti tomu můžeme postavit rozhodnutí ESLP ve věci Vavřička a další proti České republice zabývající se očkováním v nekrizové době, které je navíc povinné. 

V této věci soud rozhodl, že povinné očkování dětí představuje zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. Takový zásah ale může být odůvodněn ochranou veřejného zdraví a kolektivní imunity. Soud zdůraznil, že v běžných podmínkách může stát zavést povinné očkování, pokud je to odůvodněné ochranou zdraví dětí a společnosti.

Závěr 

V obou rozhodnutích ESLP uznává široký prostor pro uvážení států při zavádění opatření na ochranu veřejného zdraví. Ať už jde o povinné očkování v běžných dobách, jako ve věci Vavřička a další proti České republice, nebo o nepovinné očkování spojené s nepřímými důsledky v rámci pandemie, tak jako ve věci Pasquinelli a další proti San Marinu. 

Soud vždy hodnotil, zda jsou opatření přiměřená a zda nezasahují do základních práv jednotlivců více, než je nezbytné pro dosažení legitimního cíle ochrany veřejného zdraví. Při hledání rovnováhy tak soud dává přednost kolektivní ochraně zdraví před právy jednotlivců. 

 

Zdroje

[1] Evropský soud pro lidská práva. Pasquinelli and Others v. San Marino. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-235475

[2] Strasbourg Observes. Pasquinelli and others v San Marino – The momentous competing interests of the community as a whole against healthcare workers refusing the COVID-19 vaccine (2024, říjen 4) Dostupné z: https://strasbourgobservers.com/2024/10/04/pasquinelli-and-others-v-san-marino-the-momentous-competing-interests-of-the-community-as-a-whole-against-healthcare-workers-refusing-the-covid-19-vaccine/

[3] Advokátní deník. ESLP: ČR nepřekročila svůj prostor pro uvážení při povinném očkování dětí. (2021, srpen 14) Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2021/07/14/eslp-cr-neprekrocila-svuj-prostor-pro-uvazeni-pri-povinnem-ockovani-deti/

Fotografie

Vakcíny proti viru Covid 19. Covid-19 vaccines (2021) D, autor: Agência Brasília, 22. červenec 2021, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.0 DEED.