Stíhání válečných zločinců na základě univerzální jurisdikce se opět ukázalo jako jedna z významných a efektivních cest k přiblížení se spravedlnosti. Druhý červencový týden v roce 2022 přinesl hned dva odsuzující rozsudky ze dvou zemí – ve Francii za spoluvinu na rwandské genocidě a ve Švédsku za účast na popravách politických vězňů v Íránu. Zatímco pachatele genocidy ve Rwandě soudila již řada států, Švédsko je vůbec první, kterému se podařilo předvést před soud a odsoudit íránského státního příslušníka za závažné porušování lidských práv v Íránu.
Íránské zločiny před soudem: Nastolilo Švédsko precedent?
Stockholmský okresní soud vynesl v červenci 2022 přelomový rozsudek. Bývalý íránský úředník Hamid Nouri byl odsouzen k doživotnímu vězení za podíl na masových popravách a mučení politických vězňů v roce 1988. Vůbec poprvé tak byl na základě univerzální jurisdikce stíhán a odsouzen íránský státní příslušník za závažné porušování mezinárodního práva.[1]
Krátce po skončení íránsko-irácké války a po ozbrojeném vpádu opoziční levicové skupiny Lidových mudžahedínů do Íránu vydal tehdejší íránský nejvyšší vůdce Rúholláh Chomejní náboženský příkaz (tzv. fatwa), jímž nařídil popravu všech vězňů, kteří byli této skupině loajální nebo s ní sympatizovali. Druhá vlna poprav pak byla namířena na dříve uvězněné členy dalších levicových skupin, o nichž se mělo za to, že se zřekli islámské víry.
V každé provincii byly zřízeny tajné tříčlenné výbory, které vešly ve známost jako „výbory smrti“. V rámci procesů, které zdaleka nesplňovaly základní záruky spravedlivého procesu, pak tyto výbory vyslechly a svévolně odsoudily k smrti tisíce vězňů. Přesný počet popravených sice není dosud znám, nicméně se uvádí, že bylo oběšeno a následně pohřbeno v neoznačených masových hrobech minimálně 5 tisíc mužů a žen, přičemž toto číslo může být mnohem vyšší. Zajímavostí je to, že současný íránský prezident Ebrahim Raisi byl jedním ze čtyř hlavních soudců, kteří ve „výborech smrti“ zasedali, nicméně popírá, že by se na vraždách jakkoliv podílel.
Nouri zastával pozici asistenta zástupce prokurátora ve věznici Gohardasht, kde se podle obžaloby účastnil a spolu s dalšími organizoval popravy mnoha vězňů. Podle výpovědi bývalých vězňů v průběhu soudního procesu měl pomáhat s výběrem vězňů, kteří byli předvedeni před výbor, osobně se podílet na mučení vězňů a eskortovat odsouzené na popraviště. Nouri veškerá obvinění popřel, švédský soud ho však uznal vinným ze spáchání závažných zločinů proti mezinárodnímu právu a vraždy.
Přeživší vězňové a pozůstalé rodiny rozsudek velmi uvítali, neboť Írán spáchání této rozsáhlé politické „čistky“ odmítá. Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch je rozsudek „vzkazem nejvyšším íránským představitelům zapleteným do těchto zločinů, že nemohou zůstat mimo dosah spravedlnosti navždy“.
Soudní proces napjal vztahy mezi Švédskem a Íránem, který rozsudek nad svým občanem odsoudil a skrze mluvčího íránského ministerstva zahraničí uvedl, že „Írán si je naprosto jistý, že rozsudek nad Nourim byl politicky motivovaný a nemá žádnou právní platnost“. Panují také obavy z možných odvetných opatření proti vězňům ze Západu zadrženým Teheránem, neboť v posledních měsících byla v Íránu zadržena řada Evropanů, včetně švédského turisty, dvou francouzských občanů, polského vědce a dalších.
Tento případ má bezpochyby velký význam a někteří komentátoři jej nazývají historickým, protože poprvé po 43 letech od vzniku Íránu se jeho představitel zodpovídal ze spáchání mezinárodních zločinů. Těžko říci, do jaké míry tento rozsudek nastolí precedent pro budoucí soudní procesy, neboť lze předpokládat, že někteří íránští představitelé se budou kvůli obavám ze zadržení nyní zdráhat opustit území Íránu.
Pátý Rwanďan si ve Francii vyslechl svůj trest
Francouzský soud odsoudil ke dvaceti letům odnětí svobody rwandského představitele Laurenta Bucyibarutu a shledal jej vinným ze spoluúčasti na genocidě a zločinech proti lidskosti spáchaných ve Rwandě v roce 1994 na etnické menšině Tutsiů a umírněných Hutuů.[2] Jakožto bývalý prefekt oblasti Gikongoro je nejvýše postaveným úředníkem, který byl doposud ve Francii souzen v souvislosti s rwandskou genocidou a zároveň pátým Rwanďanem odsouzeným na základě principu univerzální jurisdikce (podrobnosti k dalším případům viz Bulletin leden‑únor 2022, s. 11 a Bulletin květen 2013, s. 7).
Bucyibaruta byl obviněn z toho, že přesvědčil tisíce Tutsiů, aby se před útoky extremistických Hutuů ukryly do školy v Murambi. Místo slíbené ochrany, jídla a pití se jim však dostalo nelítostné popravy. Soud také zkoumal jeho odpovědnost za masakr asi 90 tutsijských žáků ve škole v Kibeho a za popravu tutsijských vězňů, včetně tří kněží. V oblasti Gikongoro bylo zabito přes 100 tisíc lidí.
Tehdejší prefekt údajně sám nařídil nebo se účastnil několika „bezpečnostních“ schůzek, jejichž cílem však bylo podle obžaloby ve skutečnosti plánování vražd. Přestože pro Bucyibarutu obžaloba požadovala doživotní vězení jako pro přímého pachatele genocidy, soud jej nakonec shledal vinným z „pouhé“ spoluúčasti na genocidě a zločinech proti lidskosti. To bylo pro mnohé velkým zklamáním.
Případy spojené s genocidou ve Rwandě byly předmětem soudních řízení i v dalších státech, například v Belgii či Švýcarsku. Okolo 30 dalších vyšetřování navíc stále probíhá a je tedy otázkou času, kdy si další z pachatelů rwandské genocidy vyslechne svůj rozsudek.
Poznámky
[1] Na základě principu univerzální jurisdikce mohou státy stíhat nejzávažnější zločiny jako genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny či zločiny agrese bez ohledu na místo, kde byly spáchány, a rovněž bez ohledu na státní příslušnost obětí nebo pachatelů.
[2] Genocida Tutsijské menšiny ve Rwandě započala v dubnu 1994, kdy bylo v hlavním městě Kigali sestřeleno letadlo s tehdejším prezidentem Juvénalem Habyarimanou, který byl stejně jako většina Rwanďanů etnickým Hutuem. Ze sestřelení letadla byli obviněni Tutsiové. Přestože spáchání atentátu popírali, skupiny hutuských extremistů je začaly za podpory armády, policie a milicí zabíjet. Během 100 dní bylo zavražděno více než 800 tisíc Tutsiů a umírněných Hutuů, kteří se je snažili chránit.
Zdroje
AFP News, French court jails ex-top Rwanda official for 20 years over genocide, Justiceinfo.net, 12. 7. 2022, (https://www.justiceinfo.net/en/103481-french-court-jails-ex-top-rwanda-official-for-20-years-over-genocide.html)
Amnesty International, Iran: Blood-soaked secrets: Why Iran’s 1988 prison massacres are ongoing crimes against humanity, 4. 12. 2018, (https://www.amnesty.org/en/documents/mde13/9421/2018/en/)
David Gritten, Swedish court convicts Iranian ex-official over 1988 executions, BBC News, 14. 7. 2022, (https://www.bbc.com/news/world-europe-62162676)
Reuters, Man accused over Iran prison executions goes on trial in Sweden, 10. 8. 2021, (https://www.reuters.com/world/europe/trial-starts-sweden-man-accused-role-iran-prison-executions-2021-08-10/)
Stockholms tingsrätt, Iranian citizen sentenced to life in prison for executions of political prisoners in Iran in 1988, 14. 7. 2022, (https://www.domstol.se/stockholms-tingsratt/nyheter/2022/07/iranian-citizen-sentenced-to-life-in-prison-for-executions-of-political-prisoners-in-iran-in-1988/)
TRIAL International, Laurent Bucyibaruta, 4. 4. 2022, (https://trialinternational.org/latest-post/laurent-bucyibaruta/)
Fotografie
[1] Íránský nejvyšší vůdce Rúholláh Chomejní, který nařídil masakr opozičních vězňů v roce 1988. Ruhollah Khomeini, autor: BockoPix, 24. září 2017, zdroj: Flickr, CC BY-NC-SA 2.0, editace: ořez.
