Články - bulletin

Od loňského roku vystupovala venezuelská opozice sjednoceně s cílem svrhnout prezidenta Nicoláse Madura. Bojkotuje volby, podporuje protesty, a dokonce i mezinárodní sankce, avšak doposud bez viditelného úspěchu. Proto se dva opoziční lídři rozhodli od opozice odpojit a účastnit se nadcházejících parlamentních voleb.

Venezuelu v současné velmi nestabilní době čekají 6. prosince parlamentní volby. Země se již několik měsíců ocitá v hluboké politické i ekonomické krizi, kterou ještě zhoršuje současná pandemie způsobená virem COVID-19. Dosavadní prezidentské „dvojvládí“ Nicoláse Madura a Juana Guiadóa rozděluje nejenom politické spektrum, ale také celou společnost. 

Protiprávně sterilizované ženy se mnoho let marně domáhaly práva na odškodnění. Určitá naděje ženám svitla v současném návrhu zákona, který navrhuje odškodnění ve výši tří set tisíc korun. Ten však již rok čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. K tomuto plánovanému bodu jednání však ve sněmovně během září nedošlo. Co je obsahem zákona a podaří se ho nakonec schválit?

V minulém roce byl devítičlennou skupinou poslanců, v čele s někdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, předložen návrh zákona, který by přiznával odškodnění osobám, které byly protiprávně sterilizovány mezi lety 1966 a 2012. Tedy od té doby, co vešel v účinnost zákon o péči o zdraví lidu) až do chvíle, kdy byly přijaty dva zdravotnické zákony, které zakotvily podmínku informovaného souhlasu, jednoznačně vymezily podmínky sterilizace a nastavily pojistky proti zneužívání).

Okresní soud v Ostravě stěžovateli v projednávaném případě nepřiznal nárok na bezplatnou právní pomoc v jeho trestní věci. Stěžovatel se bezúspěšně svého nároku následně domáhal také u Krajského soudu v Ostravě. Jaký je právní názor Ústavního soudu a jaká kritéria je třeba při žádosti o bezplatnou pomoc obhájce zvážit?

Skutkové okolnosti případu

V červnu roku 2016 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví. V této věci mu byl Okresním soudem v Ostravě (dále jen „okresní soud“) ustanoven obhájce v rámci tzv. nutné obhajoby, jelikož stěžovateli bylo v této době sedmnáct let (a byl tedy mladistvý). V listopadu téhož roku byl pro tyto skutky obviněn.

Devítiletý mandát současného českého soudce u Evropského soudu pro lidská práva JUDr. Aleše Pejchala v příštím roce končí. Proto bylo na konci prázdnin vyhlášeno Ministerstvem spravedlnosti výběrové řízení na tento post. 

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je jeden z největších mezinárodních soudů, neboť je tvořen 47 soudci (po jednom soudci z každého členského státu Rady Evropy). ESLP vznikl v roce 1959 jako instituce Rady Evropy, jejímž jeho smyslem je kontrola dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“). Jeho hlavní agendou je projednávání stížností jednotlivců i členských států na porušování práv plynoucích z této úmluvy. 

V období od ledna do července letošního roku proběhlo pět zasedání čtyř lidskoprávních výborů OSN, během nichž výbory posuzovaly periodické zprávy vybraných států o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv o lidských právech a zabývaly se též individuálními stížnostmi jednotlivců. K jakým závěrům vybrané výbory došly? A jak byla jejich činnost ovlivněna  pandemií COVID-19?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány zřízené na základě mezinárodních smluv OSN o lidských právech a slouží k monitorování jejich závazků. Každý výbor přijímá v pravidelných cyklech zprávy vybraných smluvních států, hodnotí je a na jejich základě vydává tzv. závěrečná doporučení adresovaná vládám smluvních států. Povinností států je s výbory spolupracovat a jejich doporučení realizovat. Mimo to výbory přijímají individuální stížnosti jednotlivců týkající se porušení lidských práv v konkrétních případech. V souhrnu výbory ve sledovaném období posuzovaly 24 periodických zpráv a přijaly celkem 62 stížností.

Prezident Duterte nadále pokračuje s protidrogovou válkou na Filipínách, která si dle odhadů OSN vyžádala již kolem dvaceti sedmi tisíc životů. Poté, co s účinností od března roku 2019 odstoupila Filipínská republika od Římského statutu, Mezinárodní trestní soud nadále pokračuje v tzv. předběžném šetření tamních vládních aktivit.  

„Pokud se dostanu do prezidentského paláce, udělám to, co jsem dělal jako starosta. Vy, obchodníci s drogami, příživníci a povaleči, raději byste měli odejít, protože vás zabiju“. Tento výrok prohlásil Rodrigo Roa Duterte v předvečer svého zvolení do prezidentského úřadu v květnu roku 2016 před více než třemi sty tisíci lidmi.

Úvahy o dopadu pandemie COVID-19 na mezinárodní trestní spravedlnost jsou sporadické. Pro mnohé to jistě v dnešní době není priorita. COVID-19 má však na MTS, podobně jako na jiná odvětví mezinárodního práva, viditelné dopady, které mohou z dlouhodobého časového horizontu poškodit snahy mezinárodního společenství skoncovat s beztrestností pro válečné zločince.

Propojení mezinárodního trestního práva s pandemií COVID-19, nebo jakoukoliv jinou globální zdravotní krizí, není přímočarý. Na první pohled by se dalo říci, že globální pandemie nemá na mezinárodní trestní právo žádný vliv, a souvislosti s pandemií proporce COVID-19 třeba hledat v jiných právních oblastech, mezi něž patří mezinárodní právo veřejné, popřípadě v lidských právech, nebo dokonce pouze ve vnitrostátních zákonech.

Soudní dvůr Evropské unie v červnu letošního roku upřesnil pravidla směrnice o volném pobytu. Ta stanoví, že rodinní příslušníci občanů EU, kteří jsou občany daného státu EU, nemají vízovou povinnost vůči ostatním unijním zemím.

V říjnu roku 2017 přiletěl se společností Ryanair z Londýna do Budapešti ukrajinský cestující. U sebe měl nebiometrický cestovní pas, již neplatnou pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie („Unie“) vydanou Spojeným královstvím a platnou kartu trvalého pobytu vydanou stejným státem. Vízum do Maďarska však neměl. Z toho důvodu mu policie zabránila ve vstupu do země a vyzvala Ryanair, aby cestujícího dopravil zpět do Londýna.

Belgie je spolu s Norskem, Islandem a Lucemburskem jedním z posledních členských států Rady Evropy, ve kterém čerstvě zvolené legislativní těleso rozhoduje o korektnosti a legitimitě svých vlastní voleb. Do vnitrostátní diskuze o správnosti takového systému nyní přispěl i Evropský soud pro lidská práva.

Za první republiky fungoval v Československu speciální volební soud, který posuzoval, zda volby do (nejen) legislativních orgánů proběhly v souladu s tehdejšími nároky vznášenými na volební proces. Existence speciálního tělesa měla zajistit, že legitimita voleb a tím i zvoleného orgánu bude v případě jakýchkoliv stížností či podezření ověřena nestrannými odborníky, jejichž rozhodnutí bude vyvolávat co nejméně pochybností u široké veřejnosti. 

V srpnu proběhly v Bělorusku prezidentské volby, jejichž oficiálním vítězem se stal již pošesté v řadě Alexandr Lukašenko. Legitimitu voleb nicméně podrývá předvolební zatýkání Lukašenkových oponentů i zřejmá manipulace s výsledky samotného hlasování. Volby tak vznítily mohutné protesty proti dlouhodobému potlačování základních práv v zemi a Alexandr Lukašenko bude do prezidentského úřadu nastupovat v nejslabší pozici od svého prvního zvolení.

Od vyhlášení samostatnosti Běloruska v roce 1994, kdy se stal Alexandr Lukašenko poprvé prezidentem, jej v úřadu zatím nikdo nevystřídal. Poprvé ve volbách zvítězil jako kandidát, který v zemi, která po rozpadu Sovětského svazu zažívala hlubokou krizi, prosazoval konec korupce v politických kruzích, zastavení rozsáhlé privatizace a zlepšení vztahů se strategicky významným Ruskem.