Články - bulletin

Nedostatek politické vůle vytvořit mezinárodní trestní tribunály či svěřit vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu dal vzniknout novým institucím. Jsou jimi nezávislé mechanismy v Sýrii a Myanmaru a vyšetřovací tým v Iráku, jejichž úkolem je především shromažďovat důkazní materiály pro případnou jurisdikci mezinárodního, regionálního či vnitrostátního soudu. Jaká je práce těchto institucí, proč vznikly a co mohou nabídnout?

Dominantním tématem podzimního zasedání Rady OSN pro lidská práva byla opět pandemie Covid-19 a její dopad na dodržování lidských práv. K tomu se přidaly především masové protesty proti výsledkům prezidentských voleb v Bělorusku. Ze zasedání je zřejmé, že lidská práva ve světě jsou nadále v ohrožení.

Je k účinné ochraně lidských práv v souvislosti s životním prostředím zapotřebí nového protokolu k Úmluvě, nebo si Evropský soud pro lidská práva vystačí s inovativní interpretací a stávající legislativou? Tuto a další otázky si ve Štrasburku i v online prostoru kladli řečníci konference z řad soudců a právníků štrasburského soudu, ale i mezinárodních expertů na lidská práva a právo životního prostředí.

V souvislosti s ochranou a prosazováním lidských práv se často zdůrazňují úkoly státu, respektive vlády či jednotlivých resortních ministerstev. Již méně se akcentuje role měst a obcí, přestože právě zde, na lokální úrovni, se s lidskými právy setkáváme nejčastěji. Jak s tímto souvisí koncept „lidskoprávního města“? A o co se vlastně jedná?

Smysl a význam

Koncept lidskoprávního města vychází z předpokladu, že stejně jako stát, je i místní samospráva adresátem lidskoprávních závazků, které pro ni vyplývají z celé řady mezinárodních smluv o lidských právech. 

Ne mnoho mezinárodních úmluv v České republice vzbudilo tak velké pozdvižení jako otázka ratifikace Istanbulské úmluvy. Dokument, který se zabývá prevencí a potíráním násilí vůči ženám a pomocí obětem domácího násilí, podepsalo Česko 2. května 2016, a to bez většího povšimnutí široké veřejnosti. Plánované předložení návrhu na ratifikaci v roce 2018 nicméně způsobilo zvýšený mediální zájem a vyvolalo vyhrocenou diskusi. 

V tomto článku se blíže podíváme na postoje a debatu českých politických stran a zájmových skupin probíhající mezi roky 2016 a 2019. Na základě obsahové analýzy článků z databáze Anopress, ve kterých se zkoumané skupiny k tématu vyjadřovaly, je možné říci, že během debaty došlo k vytvoření dvou hlavních názorových koalic.

V květnu 2020 byl v Paříži zatčen Félicien Kabuga, který byl dlouhodobě stíhán jako vůdčí osobnost, jež se podílela na zločinech genocidy spáchaných vůči menšině Tutsiů ve Rwandě v roce 1994. Kabuga patřil k nejhledanějším uprchlíkům před spravedlností na světě. V říjnu byl převezen do vazební věznice v Haagu.

Kdo je Félicien Kabuga a čeho se dopustil?

V roce 1997 byl Félicien Kabuga obžalován Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu (dále jen „ICTR“) ze sedmi bodů genocidy, spoluúčasti na genocidě, pokusu o spáchání genocidy, spiknutí při páchání genocidy, přímého a veřejného podněcování ke spáchání genocidy a zločinů perzekuce a vyhlazování. Kabuga údajně převáděl finanční prostředky skupinám domobrany jako tehdejší předseda národního obranného fondu, čímž přímo podporoval a podílel se na tehdejších zločinech v rámci genocidy, během které bylo zabito přibližně 800 tisíc lidí za pouhých sto dní.

Tým odborníků vydal na konci září tohoto roku zprávu o Nezávislém odborném přezkumu Mezinárodního trestního soudu a systému Římského statutu. Kontrole byly podrobeny jak  postupy jednotlivých orgánů, tak oblast lidských zdrojů a kultura na pracovišti.  

Na svém zasedání v prosinci 2019 ustanovilo Shromáždění států, které jsou stranami Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (MTS), takzvaný Nezávislý odborný přezkum. Ten měl za úkol identifikovat způsoby, jak posílit fungování MTS a systém Římského statutu s cílem podpořit všeobecné uznání jejich ústřední role v celosvětovém boji proti beztrestnosti. 

Evropský soud pro lidská práva vydal rozhodnutí o předběžném opatření ve věci mezistátní stížnosti Arménie proti Ázerbájdžánu ohledně bojů o Náhorní Karabach.

Vysoko na Kavkaze, čnící nad úrovní okolního Ázerbájdžánu, leží oblast Náhorního Karabachu. Přestože naprostou většinu jejích obyvatel tvoří Arménci, po rozpadu Sovětského svazu připadla sousednímu státu Azerů. Tato situace, navozená mezi dvěma historicky soupeřícími národy, tak logicky vyústila do několika desetiletí trvajícího a často bohužel nepříliš zamrzlého konfliktu. Ten je přiživován nejen vnitropolitickými důvody, nýbrž i sousedními zeměmi (např. s Tureckem má Arménie stále nevyřízené účty za více než 100 let starou genocidu) či současným „kompromisem“, kdy Arménii území sice oficiálně nepatří, de facto nad ním však vykonává vojenskou kontrolu. S tímto stavem však není ani jeden ze států spokojený.

Na konci září představila Evropská komise rozsáhlý dokument, jehož cílem je zhodnocení vývoje právního státu ve všech 27 členských státech Evropské unie. Každý stát v něm má jednu obsáhlou kapitolu. Zpráva ukázala, že některé státy splňují v této oblasti vysoké normy, ale že existují i „outsideři“. Největší obavy budí reformy soudnictví v Maďarsku a v Polsku. Epidemie koronaviru přitom dlouhotrvající problémy zdůraznila a byla zásadní zkouškou pro všechny členské státy. Ukázala tak důležitost zásad právního státu a jeho role v Evropské unii.

Zahájení dialogu

Po výzvě předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen v červenci 2019 začala spolupráce Evropského parlamentu, Rady a členských států v oblasti nového evropského mechanismu právního státu, díky kterému bude docházet k pravidelnému posuzování jeho vývoje v členských státech. Cílem je podnítit konstruktivní diskuzi o upevnění právního státu a povzbudit všechny členské státy k tomu, aby prověřily, jak problémy řešit, vzájemně se poučit ze svých zkušeností a ukázat, že právní stát lze dále posilovat při plném respektování vnitrostátních tradic a specifik.

Tři roky od přijetí zákona znemožňujícího fungování Středoevropské univerzity v Maďarsku Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o jeho rozporu s evropským právem. Zpřísňování pravidel vztahujících se i na již fungující univerzity má dle Soudu potenciál omezit akademickou svobodu. O jaký zákon se jednalo a v čem je problematický?

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) 6. října 2020 rozhodl, že maďarský zákon týkající se fungování zahraničních vysokých škol na území Maďarska je v rozporu s evropským právem. Tento zákon vešel v povědomí v květnu 2017 v souvislosti s dopadem na známou Středoevropskou univerzitu (Central European University, CEU), založenou v roce 1991 z prostředků miliardáře George Sorose, nabízející programy humanitního zaměření. Škola se řadí mezi sto nejlepších vysokých škol v oblasti společenských věd na světě. V důsledku postupu maďarské vlády přesunula CEU své působiště z Budapešti do Vídně. Nyní se tímto rozsudkem Soudního dvora otevírá možnost navrácení CEU zpět.