Centrum pro lidská práva a demokracii

Na počátku letošního roku podnikly Spojené státy dronový útok proti veliteli speciálních jednotek Kuds Kásimu Solejmánímu, který byl považován za jednoho z hlavních vojenských stratégů Íránu. Lze z pohledu mezinárodního práva považovat vojenskou operaci Spojených států za legální?

Útok na Kásima Solejmáního

Generál Solejmání byl jedním z nejvlivnějších mužů v Íránu. Jeho vojenská kariéra začala již v 80. letech během íránsko-irácké války. Od roku 1998 působil jako vojenský velitel jednotek Kuds, tedy speciální složky íránských revolučních gard, jež je odpovědná za operace v zahraniční. Solejmání se v posledních letech významně podílel v bojích proti tzv. Islámskému státu. Jednotky Kuds jsou Spojenými státy považovány za teroristickou organizaci. Samotnému Solejmánímu je ze strany USA navíc přičítána odpovědnost za řadu útoků na americké občany.

Homosexuální litevský pár zveřejnil na sociální síti Facebook společnou fotografii, pod kterou se postupně objevily stovky nenávistných komentářů. Jak se k tomu Litva postavila a co na její přístup řekl Evropský soud pro lidská práva?

Skutkové okolnosti a vnitrostátní postup

Stěžovatelé jsou dva mladí litevští muži, Beizaras a Levickas, kteří zveřejnili na svém Facebookovém profilu fotografii, kde si dávají polibek. Pod fotografií se objevily stovky komentářů, z nichž některé obecně útočily na lesbickou, gay, bisexuální a transgender (LGBT+) komunitu, jiné přímo vyhrožovaly stěžovatelům smrtí či kastrací. Komentáře u stěžovatelů vyvolaly nejen obavu o život, ale zároveň byly značně ponižující a zasahovaly do jejich důstojnosti.

Slovensko spolu s niektorými krajinami Európy posledné mesiace diskutujú o Istanbulskom dohovore s čím sa spája šírenie klamstiev a poloprávd o jeho obsahu. Tento článok približuje diskusiu na Slovensku a poukazuje na klamlivé a zavádzajúce vyjadrenia z dielne slovenských politikov a politicky angažovaných konzervatívnych spolkov. 

Jednou z nosných tém nedávnej predvolebnej kampane na Slovensku bola téma medzinárodnej ochrany práv žien a ratifikácie Istanbulského dohovoru. Na prvé čítanie sa to môže javiť ako výhra pre ženy. Avšak, téma ratifikácie Istanbulského dohovoru ako aj výklad jeho obsahu bola podľa autorky unesená ultra-konzervatívnymi a populistickými prúdmi, čo znamená, že väčšina diskusie ohľadom dohovoru bola prezentovaná práve ich optikou. Tento príspevok má za cieľ preniesť dohovor do pomyselného právneho priestoru a poskytnúť vysvetlenie na niektoré rozšírené mýty a nepravdy o jeho obsahu.

Since 1987, Taiwan has had a long journey in the process of democratization and promotion of human rights. In spite of the repetitive rejections of its application for a seat in the United Nations, it has become determined to gradually adapt its national law to the United Nations’ human rights standards. The milestone was reached last year when Taiwan established the National Human Rights Institution according to the Paris Principles.

Self-made review process

Taiwan (officially named the Republic of China) is not a member state of the United Nations (UN). Its international status dates back to 1971 when the UN General Assembly passed Resolution No. 2758 recognizing the People’s Republic of China as “the only legitimate representative of China to the United Nations”. Despite this fact, Taiwan has made vigorous efforts to step out from the international isolation and establish a functional democratic society based on the rule of law and the protection of human rights according to the UN human rights framework. It has started to comply with UN human rights treaties and implement their obligations in its domestic law. To date, Taiwan has implemented five of such treaties.[1]