Centrum pro lidská práva a demokracii
Nezávislá akademická instituce, která sleduje lidská práva v Česku i ve světě. Centrum vydává měsíční online časopis, pořádá konference a zajišťuje informování o lidských právech.
Bulletin si můžete stáhnout zde.
V těchto dnech si připomínáme již třicet let od listopadových událostí roku 1989. K této příležitosti jsme o úvodní příspěvek pro čtenáře Bulletinu požádali skutečně výjimečnou osobnost. Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský byl nejen přímým účastníkem listopadových událostí, ale následující roky se rovněž aktivně podílel na vytváření nejprve československého a poté českého právního řádu. Od svého jmenování předsedou Ústavního soudu v roce 2003 se věnuje ochraně ústavy a základních práv. Jaké jsou jeho vzpomínky na události roku 1989 a následné právní výzvy?
One in three girls in developing countries was married before the age of 18. Worldwide, this number amounts to approximately 700 million girls. Every day, almost 39,000 girls are forced to enter into marriage. However, this problem does not only concern developing countries but also those in North America and Europe.
Child marriage is a common practice in developing countries. For example, 34% of girls are married before their 18th birthday. Of these girls, 12% are married before they reach the age of 15. The country with the highest rate of child marriage is Niger, where 76% of women said that they were married before they turned 18. In Africa, one in three young women got married while internationally recognized as a child, i.e., under the age of 18.
V květnu vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek zabývající se porušením povinnosti členského státu řídit se jeho konečným rozsudkem. Jedná se o historicky první rozsudek tohoto typu, což ho dělá významným pro další vývoj judikatury Soudu v této oblasti.
Rozsudek Ilgar Mammadov proti Ázerbájdžánu vychází z článku 46 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv („Úmluva“), který se zabývá závazností a výkonem rozsudků Evropského soudu pro lidská práva („Soud“). Každá smluvní strana má povinnost řídit se konečnými rozsudky Soudu. Na výkon rozsudků dohlíží Výbor ministrů, který se může obrátit na Soud v otázce, zda se určitá smluvní strana Úmluvy skutečně řídí konečným rozsudkem ze Štrasburku.
Předseda vojenského výboru NATO je druhým nejvýše postaveným člověkem v rámci Severoatlantické aliance, hned po generálním tajemníkovi. Mezi lety 2015 a 2018 tuto pozici zastával armádní generál Petr Pavel. Stal se tak prvním zástupcem země bývalé Varšavské smlouvy v této funkci. Jak probíhalo jeho působení v organizaci a co v současnosti považuje za bezpečnostní hrozby pro Českou republiku?
Mohl byste na úvod čtenářům přiblížit Vaši konkrétní pozici v NATO?
NATO je striktně politicko-vojenská organizace, a tomu odpovídá i to, že tyto dva pilíře jsou zdánlivě paralelní a na sobě nezávislé, i když se na mnoha úrovních propojují. Ve vojenské části je na vrcholu „pyramidy“ kolektivní orgán, tzv. vojenský výbor. Tomu předsedá předseda vojenského výboru, který je vždy volen z náčelníků generálních štábů.
Bulletin si můžete stáhnout zde.
Říjnové vydání Bulletinu lidských práv zahajujeme rozhovorem s generálem Petrem Pavlem, kterého není třeba příliš představovat - bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR a poté předseda vojenského výboru NATO, nyní v civilu zpět v ČR. Jak se dívá na své působení v Severoatlantické alianci? Proč je třeba více se zabývat kybernetickou bezpečností? A co vnímá jako podstatné hrozby pro Českou republiku?
Přestože se v posledních letech vedou veřejné debaty o rovných příležitostech žen a mužů, problému domácího násilí a násilí na ženách není nadále ze strany veřejnosti věnováno příliš pozornosti. Silné emoce naopak vzbuzuje Istanbulská úmluva Rady Evropy, kterou Česká republika podepsala roku 2016, dodnes ji však neratifikovala. O tom, co by její ratifikace přinesla právě v oblasti domácího násilí a násilí na ženách, diskutovali v Brně zástupci vládního a neziskového sektoru.
Oběti domácího násilí v České republice
Česká republika zůstává vedle Maďarska, Slovenska nebo Moldavska jedním z posledních členů Rady Evropy, kteří Istanbulskou úmluvu neratifikovali. Ačkoliv profesorka Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, její ratifikaci prosazuje, je podle ní důležité věnovat dostatečný čas a pozornost veřejné debatě. A to tak dlouho, jak to bude společnost potřebovat. K tomu má přispět právě série odborných besed pořádaných po České republice ve spolupráci s místními neziskovými či akademickými organizacemi.
A controversial law that prohibits clothing that "covers the face" from being worn in schools, hospitals, other public buildings and public transport, came into effect in the Netherlands at the beginning of August 2019. The Netherlands, therefore, became the most recent EU country to prohibit face-covering clothing in public buildings. The first country which launched similar legislative measures was France, in 2011.
The so-called Burqa Ban Act, which was passed in June of last year, is a result of 14 years of public debate on the subject. It covers the ban of wearing burqas and the niqab (two main symbols of Islamic religious dress), as well as other coverings such as ski masks, motor helmets or balaclavas in public buildings and public transport. In case of violation, there is a penalty of a 150 euro fine. The rule is partial, it does not apply to people wearing face coverings in the street (unlike more extensive bans in France, Belgium, Bulgaria, Austria and Denmark).
