Centrum pro lidská práva a demokracii
Nezávislá akademická instituce, která sleduje lidská práva v Česku i ve světě. Centrum vydává měsíční online časopis, pořádá konference a zajišťuje informování o lidských právech.
U nakladatelství Wolters Kluwer právě vyšla kniha Lidská práva v mezinárodní politice, jejímiž hlavními autory jsou Pavel Dufek (FSS MU) a Hubert Smekal (FSS MU). Na publikaci se dále podíleli například Ivo Pospíšil (generální sekretář Ústavního soudu), Veronika Bílková (zástupkyně ČR v Benátské komisi, ÚMV a PrF UK) či Lubomír Majerčík (vedoucí analytického odboru Ústavního soudu).
Veronika Helferová
Evropská unie si v loňském roce nechala zpracovat celosvětovou studii týkající se apatridismu (mezinárodněprávního bezdomovectví). Hlavním přínosem této studiem měla být doporučení, jakým způsobem může EU pomoci tento negativní jev co nejvíce minimalizovat, zejména v rámci své vnější politiky zaměřené na ochranu lidských práv. V následujících řádcích se Vám ve stručnosti pokusíme zprostředkovat nejdůležitější informace, které studie obsahuje.
Každý už jistě mnohokrát slyšel, že Brno platí za hlavní město české justice. Občas se ovšem mohou dít divy a z vrcholného vnitrostátního soudu se alespoň na jeden den může stát dokonce mezinárodní tribunál. Tento rok se tak v pátek 20. února brněnský Nejvyšší správní soud na chvíli proměnil v Mezinárodní soudní dvůr. Jak je to možné?
Lucia Krajčovicová
Súdny dvor Európskej únie (ďalej SDEU) sa koncom roka 2014 zaoberal otázkou, či a za akých podmienok je možné obezitu označiť za formu zdravotného postihnutia, ktoré zasluhuje ochranu pred diskrimináciou na pracovnom trhu.
Dotknutou osobou v prípade C-354/13 Kaltoft v. obec Billund je profesionálny opatrovateľ detí Karsten Kaltoft z Dánska. Viac ako pätnásť rokov sa vo vlastnom dome staral o deti iných, keď ho jeho zamestnávateľ, ktorým bola mestská rada, v roku 2010 prepustil. Dôvodom k zvolenému kroku bol údajne klesajúci záujem o tento typ starostlivosti, nakoľko v posledných mesiacoch pán Kaltoft opatroval len tri, namiesto zvyčajného počtu štyroch detí. Zo skupiny kolegov ošetrovateľov bol však jediný, koho prepustili. V rozpore s oficiálnym dôvodom, teda poklesom práce, sa sťažovateľ domnieva, že na príčine bola jeho obezita a od obce požaduje náhradu škody.
První Bulletin roku 2015 pokrývá měsíce leden-únor, čímž chceme docílit toho, aby další Bulletiny vycházely vždy v polovině toho měsíce, ke kterému se vztahují. Kromě obsahuje také několik stylistických změn. Nejvýraznější z nich je, že jednotlivé články budou nově obsahovat tzv. perex, tedy krátký zvýrazněný text na začátku článku, jehož účelem je naznačit, o čem příspěvek pojednává. Co se týče obsahové stránky, v samotném úvodu tohoto čísla Bulletinu se Hubert Smekal zamýšlí nad prosincovým posudkem Soudního dvora Evropské unie 2/13, kterým unijní soudci vystavili červenou přístupu EU k Evropské úmluvě o lidských právech. Autoři mezinárodní trestněprávní sekce se v tomto čísle věnují rekapitulaci dění u mezinárodních trestních tribunálů a v rámci evropské sekce se Lucia Krajčovičová věnuje nedávnému rozsudku Soudního dvora EU k otázce, zda lze na obezitu nazírat jako na zdravotní postižení. Anna Macíčková ze sekce mezinárodní politika, byznys a lidská práva se pak zabývá rekapitulací toho, jakým tématům se Bulletin v rámci dané sekce v uplynulém roce věnoval a v české sekci se pak Adam Blisa zabývá hranicemi svobody projevu v reakci na nedávný teroristický útok na redakci Charlie Hebdo v Paříži.
Bulletin si můžete přečíst zde.
Poslední číslo Bulletinu roku 2014 přináší texty od předních odborníků na lidská práva - text soudkyně Zvláštního tribunálu pro Libanon Ivany Hrdličkové pojednávající o tomto netradičním mezinárodním trestním tribunálu a aktuální informace ze zasedání Benátské komise od její členky Veroniky Bílkové. Kromě zmíněných textů Vám přinášíme řadu dalších aktualit z oblasti lidských práv rozdělených do čtyř tradičních sekcí.
Bulletin si můžete přečíst zde.
Veronika Mokrá
Dne 1. ledna 2007 došlo k rozšíření Evropské unie o dva nové členy – Bulharsko a Rumunsko. Jejich vstup však nebyl nikterak jednoduchý, byl podmíněn mnoha doprovodnými opatřeními. Obě země se totiž potýkaly s množstvím ekonomických i sociálních problémů.[1]
Bulharsku Evropská unie vytýkala zejména nedostatečný boj proti obchodu s lidmi a drogami, nedostatečnou kontrolu hranic, zapojení politických elit do ilegálního obchodu a jadernou elektrárnu Kozloduj, jejíž stav nevyhovoval evropským bezpečnostním standardům. Mimo tyto problémy se Bulharsku vyčítala též špatná hospodářská i finanční situace, která přispívala k vysoké míře nezaměstnanosti. Ve srovnání s ostatními ekonomikami střední a východní Evropy patřilo Bulharsko spolu s Rumunskem k nejméně rozvinutým zemím.
