Články - bulletin

Hlavními událostmi druhé poloviny roku 2021 v Benátské komisi se tentokrát nestalo přijetí nových stanovisek či studií, byť i na ně – v míře nikoli malé – došlo. Toto období zůstane v paměti členů, a nepochybně nejen jich, spojeno zejména s personálními změnami, které v Benátské komisi proběhly. Tyto změny se dotkly jak vedení Benátské komise, tak českého zastoupení v tomto orgánu. První část dnešního příspěvku bude věnována těmto změnám, v dalších dvou částech pak předložíme krátké shrnutí výstupů obou podzimních (říjnového a prosincového) zasedání Benátské komise. 

Genocidu ve Rwandě dělí od genocidy jezídů tzv. Islámským státem dvacet let. Co mají obě události společné? Jejich aktéři byli v prosinci odsouzeni v Evropě k dlouholetým trestům odnětí svobody na základě principu univerzální jurisdikce. Claude Muhayimana byl odsouzen francouzským soudem za účast na rwandské genocidě v roce 1994. Taha al-Jumailly byl odsouzen soudem německým za genocidu jezídů z roku 2014.

Soudní proces se súdánským velitelem Abd al-Rahmanem, také přezdívaným Ali Kushayb, postoupil do další fáze. Odvolací senát Mezinárodního trestního soudu na začátku listopadu 2021 jednomyslně zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu z května téhož roku.

MTS: Soudci odvolacího senátu snížili al-Mahdímu trest

V listopadu 2021 přijal panel soudců odvolacího senátu Mezinárodního trestního soudu (MTS, Soud) rozhodnutí, kterým snížil původní devítiletý trest Ahmada al-Faqi al-Mahdího z Mali o dva roky. Soudní přezkum byl proveden poté, co Al-Mahdí vykonal dvě třetiny svého trestu v délce šesti let.[1] Na svobodu tak bude propuštěn již v září 2022.

Evropský soud pro lidská práva nedávno rozhodl, že vyhoštění osoby trpící paranoidní schizofrenií není porušením zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení. Stěžovatel totiž dle soudu představuje hrozbu především pro své okolí, ne pro sebe. Není tedy podstatné, že přijímající země není schopna zaručit dostatečnou zdravotní péči.

Musí členský stát vydat rodný list, ve kterém jsou uvedeny dvě ženy jako matky? To je podstatou otázky položené Soudnímu dvoru v případu malé Sarah (případ Pančarevo), která se narodila ve Španělsku matkám britské a bulharské státní příslušnosti. Bulharský správní orgán jí však odmítl vydat doklad totožnosti s odkazem na tradiční definici rodiny a svou národní identitu. To jí brání opustit hranice Španělska a vykonávat své právo volného pohybu. Soudní dvůr potvrdil, že členské státy musí respektovat rodičovské vztahy stejnopohlavních párů založené v jiném členském státě.

ESLP: Při rozhodování o náhradních formách rodinné péče je potřeba zohlednit kulturní a náboženské zázemí dítěte

ESLP v prosinci doplnil svou judikaturu týkající se rodinných záležitostí o nové rozhodnutí. Jde o další kapitolu případu somálské dívky, která v 16 letech uprchla spolu se svým tříměsíčním synem do Norska. Tamní úřady jí z důvodu zanedbávání péče dítě následně odebraly a umístily je do pěstounské rodiny.

Demokratickým zvolením první prezidentky začíná v Hondurasu nová etapa. Xiomara Castro se zasazuje o posílení místního demokratického směřování, boj proti korupci a zlepšení celkové ekonomické situace v zemi. I přes naději na změnu, kterou její zvolení představuje, však některé obavy z budoucího směřování Hondurasu přetrvávají.

Kanada zakázala konverzní terapii, praktiku léta odmítají zdravotnické organizace i OSN

Zákon zakazující konverzní terapii vstoupil v Kanadě v platnost v lednu tohoto roku. Tato metoda stojí na přesvědčení, že lze změnit sexuální orientaci člověka psychoterapeutickou nebo lékařskou cestou.[1] V zemi tak nikdo nesmí kohokoliv nutit podstoupit tuto praktiku či odvézt nezletilého do zahraničí za účelem jejího absolvování. Metodu nelze také propagovat a nikdo z ní nesmí profitovat. Za porušení tohoto zákona hrozí až pět let vězení.

Počátkem října 2021 se konaly volby do Poslanecké sněmovny. Voliči o jejím složení rozhodli na základě nového volebního systému. Jak se projevil v říjnových volbách?

Nový volební systém bylo nutné přijmout poté, co jej Ústavní soud počátkem loňského února prohlásil za protiústavní a zrušil některé jeho základní prvky, metodu přepočtu hlasů na mandáty a uzavírací klauzule pro koalice [1]. Situaci zákonodárcům komplikoval fakt, že se na totožném znění novely musely shodnout obě komory parlamentu [2] a ke shodě muselo dojít ve velmi krátké době osmi měsíců.