Blog

Hubert Smekal

Na stránkách Bulletin-advokacie.cz vyšel článek Kláry Samkové "Právo se zahalovat", který kritizuje i můj text do prázdninového Bulletinu, jenž informoval o případu S.A.S. proti Francii. Původně jsem měl mírné nutkání reagovat, ale autorka bohužel pojala text stylem, jímž se dlouhodobě vyznačuje - tedy břitkým (což je v pořádku), ale zároveň dosti prostorově náročným. Kdybych měl konfrontovat vše, co se mi nepozdává, tak se má reakce objeví někdy na Tři krále. Repliku jsem tudíž vzdal, byť zejména při čtení pasáží o svobodě a pro mě těžko pochopitelné paraboly "kdy při poskytnutí „svobody zahalovat se“ není státem garantována svoboda „nezahalovat se“" klávesnice svrběla. Nakonec bezprostřední povinnosti převážily nad mým dalším plácnutím do e-prostoru. Naštěstí jeden můj blízký kamarád byl mnohem přičinlivější a sepsal reakci, kterou níže kopíruji. Text tedy není můj, byť je psán jako by mnou. Každopádně argumenty v něm uvedené by mohly debatu obohatit.

When an international criminal tribunal in The Hague is mentioned, the majority of people think about the International Criminal Court. However, three other such courts are functioning in The Hague, one of them being the Special Tribunal for Lebanon. And as it applies national law, it is a very unique international tribunal. Why was it established? In what ways does it differ  from the other tribunals? The answers are brought by its President, Judge Ivana Hrdličková.

Madame President, as she is called at the Special Tribunal for Lebanon, was a judge in the Czech Republic in both civil and criminal cases who, at the same time, focused her academic interests on Islamic law and human rights. She also served as an expert on the Council of Europe on money laundering and terrorist financing matters at the so-called Moneyval. She was appointed a judge at the Special Tribunal for Lebanon in 2012 and became its President in 2015. In February 2018 she was re-elected for a third term of eighteen months.

Petr Pospíšil

Salcburk není jen oblíbená turistická destinace, rodiště Wolfganga Amadea Mozarta a kolébka známých cukrovinek nesoucích jeho jméno. Univerzita v Salcburku již od roku 1999 v letních měsících pořádá desetidenní intenzivní program „Salzburg Law School“ věnující se mezinárodnímu trestnímu právu, humanitárnímu právu a lidským právům.

Počátky a tradice letní školy

U zrodu Salzburg Law School (dále jen ,,SLS”) stál profesor Otto Triffterer, jeden z největších rakouských expertů na mezinárodní právo, účastník přípravných prací Římského statutu zakládajícího Mezinárodní trestní soud (dále jen ,,MTS” ) a autor komentáře k Římskému statutu. V tradici nyní pokračuje Astrid Reisinger Coracini, která je od roku 2014 ředitelkou SLS.

Jana Jeřábková

Nezřídka se spor o dědictví stává v rodinách jablkem sváru. Jedním takovým konfliktem se nedávno zabýval Evropský soud pro lidská práva. Okolnosti případu jsou oproti běžným šarvátkám o dědictví o to vyhrocenější, že dědičky nejsou pokrevně příbuzné, ale obě ženy zesnulá kdysi adoptovala. Nyní se jedna z nich chtěla domoci neplatnosti adopce druhé ženy, aby nemohla dědit. Zda šlo o oprávněné zpochybnění adopce, zajímalo i štrasburský soud.