Články - bulletin

44 % Evropanů si myslí, že nejdůležitějším úkolem v životě ženy je pečovat o domácnost a rodinu, zatímco 43 % Evropanů věří, že muži mají primárně vydělávat peníze. To v praxi znamená, že ženy v rámci Evropské unie tráví 22 hodin týdně péčí o rodinu a domácnost, zatímco muži pouze 9 hodin. Co v otázkách rovnosti žen a mužů podnikají Evropská unie a Rada Evropy?

Jubilejní rok pro postavení žen

V letošním roce uběhne 25 let od čtvrté Světové konference Organizace spojených národů o ženách, na které byla přijata Pekingská deklarace a akční platforma. Tato deklarace definovala dvanáct oblastí klíčových pro postavení žen a doporučila kroky k jejich zlepšení. Podepsaly ji vlády 189 zemí, které každých pět let posílají periodické zprávy o plnění svých závazků.

Oriol Junqueras byl řádně zvolen europoslancem, ale do Evropského parlamentu nenastoupil, protože sedí ve španělském vězení. Tribunál Evropské unie zamítl jeho žádost o dočasné propuštění. Junqueras o něj žádal, aby se mohl ujmout funkce europoslance, než bude vyneseno konečné rozhodnutí Soudního dvora v jeho případu. 

Junqueras byl minulý rok společně s katalánským expremiérem Carlesem Puigdemontem a Tonim Comínem zvolen do Evropského parlamentu. Puigdemont a Comín po pokusu o vyhlášení Katalánské republiky v říjnu 2017 uprchli do Belgie. Díky tomu se jim na rozdíl od Junquerase podařilo nastoupit do funkce europoslance, i když se zpožděním sedmi měsíců. Vzhledem k nepřítomnosti Puigdemonta byl Junqueras, Puigdemontův vicepremiér, považován za hlavního organizátora referenda o nezávislosti Katalánska z roku 2017, a proto mu byl v říjnu 2019 udělen nejvyšší trest z devíti odsouzených politiků, tedy 13 let za vzpouru a zpronevěru.

Zatímco se situace v Číně podle tamních médií stabilizovala, počet nakažených v jiných zemích rapidně stoupá. Nekontrolovatelnému šíření nákazy, která v posledních týdnech ochromila celý svět, se přitom možná mohlo zabránit či alespoň zpomalit její postup. Dle některých zdrojů měla šíření epidemie napomoci prvotní snaha čínských úřadů o zabránění šíření informací týkajících se výskytu nového viru.

Rostoucí počet států bojujících s šířením nového COVID-19 dokazuje, jak snadno se jakákoliv země může stát novým epicentrem nákazy. Pandemie koronaviru SARS-CoV-2, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila 11. března, názorně demonstrovala, jak lehce a rychle se může z problému regionu stát problém globální. Současně také ukázala, že omezená svoboda slova a projevu může mít dopad na celosvětovou bezpečnost. Porušování lidských práv a svobod Čínskou lidovou republikou, která v loňském roce oslavila 70 let od svého založení, je přitom téměř po celou dobu její existence předmětem kritiky řady západních zemí. 

Rok po protržení přehrady v brazilském státě Minas Gerais bylo v Brazílii zahájeno trestní stíhání bývalého jednatele těžařské společnosti Vale. Brazílie nicméně ani po četných haváriích nepřijala opatření omezující velké společnosti v činnostech ohrožujících bezpečnost občanů a životní prostředí. Lidé zasažení haváriemi a evropské nevládní organizace se tak rozhodli hledat spravedlnost před evropskými soudy.

Na začátku ledna 2019 se v brazilském státě Minas Gerais protrhla důlní odpadní nádrž poblíž města Brumadinho, která byla součástí dolu na železnou rudu provozovanou brazilskou společností Vale. Přehrada propustila masy bahna, jež zaplavily důlní komplex a část obce Vila Ferteco, a způsobily tak smrt více než 250 osob a dalekosáhlé ekologické následky.   

Když měly v únoru proběhnout parlamentní a obecní volby, reakce kamerunských separatistů na sebe nenechala dlouho čekat. Unesli čtyřicet kandidátů, vypálili jednu z volebních kanceláří a zakázali anglofonním obyvatelům o volbách mluvit. Jaký je nový vývoj ozbrojeného konfliktu, na jehož počátku stála snaha o rovnoprávnost dvou jazyků?

V říjnu 2016 vešli anglofonní občané Kamerunu do ulic na protest proti ekonomické a sociální marginalizaci anglického jazyka. Přestože jsou v Kamerunu dva úřední jazyky – francouzština a angličtina, byla francouzština dlouhodobě více užívána a podporována ze strany vlády. Anglicky mluvící obyvatelstvo, tvořící jen zhruba dvacet procent obyvatelstva Kamerunu a žijící v západních regionech země, si rovněž stěžovalo na nízké a nespravedlivé zastoupení ve vládě. 

Poslanecká sněmovna v březnu tohoto roku přijala zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Po dlouhém očekávání se tak stát přihlásil k odpovědnosti za újmu na zdraví, která může v souvislosti s očkováním nastat a narovnává tak vztah mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivce. Jde však o vhodnou právní úpravu?

Stát přebírá odpovědnost

O nutnosti přijmout odškodňovací právní úpravu povinného očkování [1] se diskutovalo minimálně od roku 2012, kdy byl přijat občanský zákoník, který pozměnil koncepci právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů, nemocnic). Podle nové právní úpravy totiž poskytovatelé zdravotních služeb odpovídají pouze za zaviněné porušení právních povinností, což pro poškozeného znamená, že musí vždy prokázat, že újma nastala v příčinné souvislosti s provedeným očkováním. V tomto nastává „kámen úrazu“, neboť je z právního i medicínského hlediska v praxi velice obtížné (ne-li nemožné) s jistotou prokázat, že očkování tou či kterou vakcínou vedlo skutečně ke konkrétní újmě na zdraví. 

Ústavní soud v únoru vydal nález, kterým potvrdil platnost zákona o střetu zájmů. Soud tak zamítl návrhy prezidenta Miloše Zemana a poslanců ANO na zrušení části zákona o střetu zájmů přezdívané lex Babiš. Co bylo návrhem požadováno? A co rozhodnutí soudu znamená? 

V roce 2017 byla přijata novela zákona o střetu zájmů č. 14/2017, v důsledku které, mimo jiné, členové vlády nemohou provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Zároveň znemožňuje firmám, v nichž mají členové kabinetu nejméně čtvrtinový podíl, aby se ucházely o veřejné zakázky, nenárokové dotace a investiční pobídky. Cílem novely byla především úprava, že politik by měl být buď ve vysoké funkci, nebo podnikat. 

Mají vězni právo na zvláštní požadavky ve výběru jejich stravování? Do jaké míry mohou jejich požadavky věznice odmítnout a za jakých podmínek jsou povinny jim věznice vyhovět? To jsou aktuální otázky, kterými se v minulosti zabývala veřejná ochránkyně práv, a nyní i krajské soudy. Mohou věznice samy na základě své úvahy rozhodovat o požadavku odsouzených na volbu stravy?

Právní základ

Podle zákona o výkonu vazby a zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý obviněný a odsouzený právo na poskytování stravy ve vězeňském zařízení. Obviněným a odsouzeným se poskytuje pravidelná strava třikrát denně za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží i k požadavkům kulturních a náboženských tradic vězněných osob. 

Ženevská akademie je pro ty, které zajímá právo ozbrojených konfliktů (mezinárodní humanitární právo), něco jako splněný sen. Marco Sassòli, Jean-Marie Henckaerts, Gloria Gaggioli nebo Nils Melzer jsou zde od toho, aby Vás provedli nejzapeklitějšími otázkami tohoto letitého a krásně kodifikovaného odvětví mezinárodního práva. A když toho během dne nemáte dost, tak večer strávíte na nějaké další přednášce pořádané Mezinárodním výborem Červeného kříže nebo s podobně založenými spolužáky u piva debatujete o preventivním zákazu plně autonomních zbraní.   

Jako mnoho dalších, i já patřím mezi právníky, kteří většinu předmětů na fakultě nějak přežili a pak si pomocí volitelných předmětů, stáží a moot courtů vynahrazovali svou nepříliš praktickou vášeň pro mezinárodní právo. Jako mnoho dalších, i já patřím mezi ty, kteří nevyhráli v loterii ani se nenarodili se zlatou lžičkou v puse. Proto si dobře vybavuji ten pocit, když jsem brouzdávala na stránkách Ženevské akademie a říkala si, že tam patřím, že to je přesně to, co chci – specializovaný studijní program na právo ozbrojených konfliktů, mezinárodní trestní právo a lidská práva se světově uznávanými odborníky. Zároveň jsem si ale nemohla nespočítat, že i kdybych si na poplatky za toto studium odkládala třeba tři tisíce měsíčně po dobu následujících pěti let (!), pořád bych neměla ani na jejich polovinu. A k tomu studentský život v jednom v nejdražších měst na světě… 

Držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2019 se stal v České republice málo známý premiér Etiopie Abiy Ahmed. Před udělením ceny ve funkci strávil pouhý rok a půl, i za tak krátkou dobu však stihl zahájit liberalizaci a demokratizaci silně autoritářského režimu a přispět k ukončení několika konfliktů v oblasti. Kdo je mladý premiér, který mění Afriku?

Nobelova cena za mír 2019

Nobelova cena míru za rok 2019 putovala do Etiopie. Norská Nobelova komise ji udělila tamnímu premiérovi Abiymu Ahmedovi za jeho snahu dosáhnout míru a mezinárodní spolupráce, a obzvláště pak za jeho úsilí vyřešit konflikt týkající se hranice se sousední Eritreou. Mírová dohoda, jíž uzavřel se svým eritrejským protějškem, Isaiasem Afwerkim, oficiálně ukončila patovou situaci ve vztazích mezi zeměmi.