Články - bulletin

Bývalý prezident Súdánu Umar al-Bašír byl ve své domovině na konci roku 2019 odsouzen vnitrostátním soudem za korupci k dvouletému trestu v nápravném zařízení pro starší osoby. Ani po sílících protestech však není jisté, zda bude al-Bašír vydán do Haagu, aby čelil již deset let trvajícím obviněním ze spáchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a zločinů genocidy před Mezinárodním trestním soudem.

Vláda Umara al-Bašíra

Umar al-Bašír, súdánský vojenský důstojník, jenž v roce 1989 vedl povstání, které svrhlo zvolenou vládu Súdánu, se v roce 1993 stal jeho prezidentem. V této funkci setrval až do roku 2019, kdy byl svržen vojenským převratem. Umar al-Bašír ve výkonu funkce prezidenta rozpustil parlament, zakázal politické strany a zavedl přísnou kontrolu tisku. V roce 1991 v rámci islamizace země zavedl islámské právo šaría. Tento krok dále zdůraznil rozdělení mezi muslimským severem a křesťanským jihem Súdánu.

Počátkem prosince 2019 zveřejnila žalobkyně Fatou Bensouda v pořadí již devátou výroční zprávu o tzv. předběžných šetřeních prováděných úřadem žalobkyně Mezinárodního trestního soudu. V rámci předběžných šetření žalobkyně zvažuje, v kterých situacích otevřít vyšetřování. Zpráva pokrývá události v devíti zemích.

Obecný přehled zprávy o předběžných šetřeních za rok 2019

Ve sledovaném období od prosince 2018 do konce listopadu 2019 obdržel úřad žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (MTS) 795 sdělení podle čl. 15 Římského statutu (Statut), který uvádí, že žalobkyně přezkoumá závažnost obdržených informací, přičemž může na základě vlastní iniciativy zahájit vyšetřování. 

Evropský soud pro lidská práva nedávno vynesl dva rozsudky týkající se porušení článků 3 a 5 Úmluvy u žadatelů o azyl v Maďarsku a Rusku. Zatímco tábor obehnaný ostnatým drátem, ze kterého vede cesta ven, ale už ne zpět dovnitř, nebyl vyhodnocen coby zařízení omezující osobní svobodu, zalidněná letištní hala již ano - stěžovatelé se z ní totiž nemohli dostat pěšky.

Maďarské úřady: Hrozící nebezpečí by bylo třeba doložit

Dva občané Bangladéše, Ilias Ilias a Ali Ahmed, v roce 2015 požádali o azyl na srbsko-maďarských hranicích. Ve stejný den, kdy podali své žádosti, byly obě zamítnuty a bylo jim přikázáno Maďarsko opustit. Po odvolání čekali na přezkum žádostí  23 dní v tzv. tranzitní zóně.

Evropský soud pro lidská práva nedávno vynesl rozsudek ve věci Kavala proti Turecku. Soud shledal porušení práv pana Kavaly v souvislosti s jeho zadržením a nepřiměřenými průtahy při rozhodování tureckých soudů o jeho stížnosti proti ponechání ve vazbě. Dle Soudu pro zadržení stěžovatele chyběly řádné důvody i důkazy a Turecko jej spíše chtělo na čas uklidit z veřejného života.

Ze studií přes demonstrace až do vazby

Osman Kavala je podnikatel a lidskoprávní aktivista, který vystudoval ekonomii na univerzitě v Manchesteru a v Turecku se podílel na založení několika nevládních organizací. Jeho kulturní organizaci Anadolu Kültür několikrát podpořila Evropská unie i známé kulturní nadace. Kavala byl zároveň dlouhodobým a důvěryhodným partnerem mezinárodních institucí, které se zabývají stavem lidských práv v Turecku.

Soudní dvůr EU na konci minulého roku napsal další část příběhu o ochraně osobních dat předávaných do zemí mimo Evropskou unii. Zveřejnil totiž stanovisko generálního advokáta Henrika Saugmandsgaarda Øe ve věci Data Protection Commissioner proti společnosti Facebook. Platnost rozhodnutí o standardních smluvních doložkách nezpochybnil. Zdůraznil však povinnost správců údajů a orgánů dozoru pozastavit nebo zakázat přenosy údajů, když nebude zaručena jejich ochrana. 

Jak to všechno začalo

Aktuálně projednávaný případ je známý též pod názvem “Schrems II” a navazuje na předchozí řízení zahájené rakouským právníkem a uživatelem aplikace Facebook Maximilianem Schremsem, který podal v roce 2014 proti této společnosti vůbec první stížnost z důvodu ochrany před zpracováním osobních údajů, která se řešila u Soudního dvora Evropské unie (“Soudní dvůr”).

Mezinárodní soudní dvůr rozhodl o nařízení předběžných opatření k prevenci páchání zločinu genocidy na etnické menšině Rohingů v Myanmaru. Žalobu na Myanmar podala v listopadu Gambie, která zemi viní z operací s cílem etnickou menšinu zcela vyhladit.

Rohingové jsou etnickou menšinou čítající přibližně 1 milion osob žijící zejména na západě Myanmaru (dříve oficiálně Barma) ve státě Rakhine. Jejich vyznání je převážně muslimské, na rozdíl od převažující buddhistické populace. Rohingové nejsou státem oficiálně uznanou etnickou menšinou a jsou považováni za nelegální přistěhovalce z Bangladéše. Dle myanmarského zákona o občanství z roku 1982 tak nemají právo jej získat a jedná se z velké části o osoby bez státní příslušnosti.

Již téměř rok trvající boje o Tripolis vedou ke zhoršující se humanitární situaci v Libyi. Alarmující zjištění přichází zejména z tamních detenčních center, v nichž lidé čelí mučení i sexuálnímu zneužívání. Dle některých lidskoprávních organizací má svůj podíl na utrpení uprchlíků a migrantů vzhledem k dohodě uzavřené s Libyí také Evropská unie.

V dubnu uplyne již rok od útoku na Tripolis iniciovaného polním maršálem Chalífou Haftarem, bývalým důstojníkem libyjského autoritáře Muammara Kaddáfího, který však nakonec usiloval o Kaddáfího sesazení. Svým pokusem o svržení tripolské vlády premiéra Faíze Sarrádže zmařil polní maršál dlouhodobé snahy mezinárodního společenství o úspěšnou politickou tranzici k demokracii v Libyi. K té mělo přispět zejména uskutečnění parlamentních a prezidentských voleb a jim předcházející Národní konference, o níž vyjednával s libyjskými zástupci vedoucí mise OSN na podporu Libye (UNSMIL) Ghassan Salamé. Kvůli nově vzniklé situaci se však konference ani volby neuskutečnily. 

K Africkému soudu pro lidská práva a práva národů mohou jednotlivci a neziskové organizace podávat žaloby jen proti přibližně šestině států v regionu. V roce 2016 znemožnila podání žaloby jednotlivcům a neziskovým organizacím Rwanda a na konci roku 2019 nově i Tanzanie.

Již od roku 1987 působí na africkém kontinentu Africká komise pro práva člověka a práva národů (Africká komise), která se zabývá zejména ochranou lidských práv, osvětovou a informační činností a výkladem Africké charty práv člověka a práv národů (Africká charta), jakožto základního dokumentu garantujícího lidská práva na africkém kontinentu. Africká charta byla přijata Organizací africké jednoty (která se v roce 2002 transformovala v Africkou unii), aby plnila obdobnou funkci jako například Úmluva o ochraně lidských práv a svobod přijatá na půdě Rady Evropy. Charta stanovuje právo na ochranu nejen občanských a politických práv, ale také hospodářských, sociálních a kulturních práv, a to individuálních i kolektivních.

V listopadu minulého roku se stal Krajský soud v Brně kolbištěm, na němž se odehrál střet mezi svobodou náboženského vyznání a svobodou umělecké tvorby. Krajský soud totiž posuzoval odvolání kardinála Dominika Duky ve věci divadelních her Prokletí a Naše násilí a vaše násilí. 

V roce 2018 uvedlo brněnské Divadlo Husa na provázku v rámci festivalu Divadelní svět Brno dvě divadelní hry chorvatsko-bosenského režiséra Olivera Frljiće. Ty si vytkly za cíl kontroverzní formou ztvárnit nešvary římskokatolické církve a nastavit zrcadlo problémům současného světa.

Ústavní soud vyhověl stížnosti a rozhodl ve svém nálezu o zrušení rozhodnutí dotčených orgánů v souvislosti s právem stěžovatele na účinné vyšetřování. Jde o jeden z případů tvrzeného špatného zacházení ze strany orgánů veřejné moci. V čem protiprávní jednání spočívalo? A jaká konkrétní práva byla porušena?

Dne 1. července 2016 přivolala náhodně projíždějící hlídka Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) stěžovateli záchrannou službu. Stěžovatel byl nalezen ležící na ulici, nespolupracoval, jevil známky nevolnosti. Do záznamu Policie ČR uvedla „…odmítá odpovídat na otázky při odběru anamnézy… bez viditelných poranění, celková slabost, bezdomovectví.“