Články - bulletin

V březnu tohoto roku byli propuštěni na svobodu první zločinci usvědčení Mezinárodním trestním soudem, Thomas Lubanga Dyilo a Germain Katanga, kteří vykonávali tresty za zločiny spáchané v oblasti Ituri ležící v Konžské demokratické republice. Oba propuštění přispěli ke konfliktu, který si vyžádal smrt padesáti tisíc civilistů.

Pozadí konfliktu v Ituri

Konflikt v Ituri, severovýchodní oblasti Konžské demokratické republiky (Democratic Republic of the Congo, DRC), který pramenil ze sporů mezi etnickými skupinami Lendu, Hema a Ngiti, vyústil mezi rokem 1999 a 2003 v občanskou válku. Násilné boje vznikly z velké části jako součást druhé konžské války, která vedla ke zvýšení etnického povědomí, velké zásobě ručních palných zbraní a formování různých ozbrojených skupin.

Počátkem března 2020 odvolací senát Mezinárodního trestního soudu jednomyslně potvrdil přípustnost případu proti Sajfu al-Islám Kaddáfímu. Tímto rozhodnutím zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu z dubna 2019.

Pozadí případu

Situace v Libyi byla Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS nebo „Soud“) předložena Radou bezpečnosti OSN na základě rezoluce č. 1970 koncem února 2011. Úřad žalobce (Office of the Prosecutor, OTP) oznámil její vyšetřování hned začátkem března. V červnu 2011 vydal přípravný senát MTS tři zatýkací rozkazy za údajné zločiny proti lidskosti, čítající pronásledování a vraždy, které měly být spáchány během protivládních demonstrací mezi 15. až 28. únorem 2011.

Organizace TRIAL International každoročně monitoruje využívání tzv. univerzální jurisdikce ve vybraných zemích. Pro letošní březen však připravila rovnou osm dílčích zpráv, z nichž každá se věnuje právnímu rámci pro stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Mají státy pro tento účel vhodné vnitrostátní zákony? A jak často koncept univerzální jurisdikce pro stíhání těchto zločinů reálně využívají?

Trial International je jediná mezinárodní organizace, která se aktivně a dlouhodobě zabývá monitoringem takzvané univerzální jurisdikce – právního konceptu, který  umožňuje stíhání těch nejzávažnějších zločinů bez ohledu na to, kde byly spáchané, a bez ohledu na státní příslušnost obětí nebo pachatelů. Státy mohou takové zločiny vnitrostátně stíhat na základě mezinárodního práva.

Evropa se ocitla v situaci, kterou doposud ještě nikdy nezažila. Kvůli pandemii COVID-19 státy učinily různá opatření, která měla zabránit nekontrolovanému šíření nákazy, ale zároveň omezila chod normálního života. Některé ze států přitom využily možnosti přechodného odstoupení od svých lidskoprávních závazků plynoucích z Úmluvy.

Jak a kdy využít článek 15?

Evropská úmluva o lidských právech (Úmluva) v článku 15 umožňuje smluvním státům odchýlit se na přechodnou dobu od některých jejích ustanovení a „přijmout opatření k odstoupení od závazků“ obsažených v Úmluvě.

Dalo by se označit za paradox, že zatímco již existující autoritářské režimy se snaží nebezpečí hrozící ze strany koronaviru bagatelizovat, skrytí autoritáři napříč světem se naopak rizika pandemie snaží co nejvíce nafouknout. 

Nouzový stav, který byl v uplynulém měsíci zaveden ve většině evropských zemí – a v mnoha z nich poprvé za několik desetiletí – není pro obyvatele Maďarska žádnou novinkou. Krizové zákony udělující vládě, a zejména pak jejímu předsedovi Viktoru Orbánovi, „mimořádné pravomoci“, totiž v rámci nouzového stavu platí již pět let od uprchlické krize v roce 2015. A protože není příliš obtížné, aby maďarské občany epidemie ohrožovala více než zanedbatelný počet uprchlíků, kteří se nacházejí v bezprostřední blízkosti Panonské pánve, nezdráhá se Orbán využít současné celosvětové paniky k tomu, aby své pravomoci ještě posílil – a to opět na tak dlouho, jak se jemu samotnému bude hodit.  

V připravované knize kolektivu pod vedením ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové Mužské právo se čtenáři seznámí se 44 kapitolami feministické kritiky práva. Na příkladu konkrétního problému trestní politiky lze velmi dobře ilustrovat základní otázku feministické kritiky práva: do jaké míry máme k ženám a mužům přistupovat bez rozdílů a do jaké míry je naopak nutné rozdíly zohledňovat?

Irena Marková, pracující pro Radu Evropy ve Štrasburku, se v Mužském právu, v kapitole s názvem V Rusku na doživotí – ochrana „něžného pohlaví”?, zabývá možnosti státu přistupovat odlišně k mužům a ženám v oblasti ukládání trestů.

Nový směr v řešení sporů týkajících se klimatických změn udal nizozemský nejvyšší soud. Potvrdil rozhodnutí vnitrostátních soudů nižší instance - Nizozemsko má na základě svých mezinárodních závazků povinnost snížit emise skleníkových plynů. O jaké argumenty opřel soud své rozhodnutí a proč je tak důležité i na mezinárodní úrovni?

Celý případ má počátek v dokumentu Mezivládního panelu pro změnu klimatu,[1] který byl vydán v roce 2007. Jedním z cílů v něm stanovených bylo snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích o 25 až 40 % oproti úrovni z roku 1990. Nizozemsko tehdy souhlasilo se snížením dokonce o 30 %, kterého mělo dosáhnout do konce roku 2020. O čtyři roky později však nizozemská vláda oznámila, že se emise podaří snížit pouze o 14 až 17 %.

Na sedmdesát milionů uprchlíků a vysídlených osob po celém světě hledá útočiště v uprchlických táborech, jejichž prostorové a hygienické podmínky často činí z jejich obyvatel nejzranitelnější skupinu pandemie koronaviru. Podle mezinárodních organizací však samotné vypuknutí nemoci uvnitř táborů není jediným rizikem, které uprchlíkům a vysídleným osobám v době pandemie hrozí.

Pandemie nemoci COVID-19 se za několik měsíců rozšířila na pěti kontinentech a vyžádala si statisíce obětí na životech. Její průběh se v mnoha zemích podařilo zmírnit pomocí přísných restriktivních opatření, jejichž hlavním cílem bylo vyhnout se vysokým koncentracím osob a dodržovat základní pravidla hygieny.

Navrhovatelé se bránili u Městského soudu v Praze proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví, jež mimo jiné zakázalo přítomnost otců u porodů. Jak se soud s návrhem vypořádal a jaká je situace nyní? 

V březnu tohoto roku se v České republice začaly objevovat první případy nákazy koronavirem. Kromě zavedení plošné karantény s sebou pandemie přinesla spoustu opatření, která zasahují do života nás všech. Jedním z nich je rovněž mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“), jež zakazovalo návštěvy pacientů ve zdravotnických zařízeních, ve kterých je poskytována lůžková péče. 

Tomio Okamura, předseda politické strany SPD, v roce 2013 zažaloval tehdejšího vydavatele týdeníku Reflex za pejorativní úpravu jeho křestního jména na „Pitomio“. Nynější místopředseda Poslanecké sněmovny prohrál spor s Reflexem u všech soudů. Ústavní stížnosti bylo ale vyhověno. 

Tomio Okamura (dále jen „stěžovatel“) se již od roku 2013 domáhal v řízení před obecnými soudy ochrany osobnosti proti obchodní společnosti CZECH NEWS CENTER a. s. (dále jen „vydavatel“). Jeho právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména mělo být porušeno jednáním právní předchůdkyně vydavatele,  spočívajícím v uveřejnění celkem třinácti článků v časopisu Reflex a na internetových stránkách www.reflex.cz, a to v časovém rozmezí dvanácti měsíců.