Články - bulletin

Citujete na svém zpravodajském portálu kritický názor epidemiologa, že skutečné počty nakažených novým typem koronaviru mohou být až dvacetkrát vyšší, než jaká uvádějí oficiální statistiky Ministerstva zdravotnictví? A že komunikace ministerstva ohledně pandemie není úplně transparentní? Pak se připravte, že provoz stránek může být ze dne na den ukončen.

Právě to se stalo íránskému online deníku Jahane Sanat. Obdobný zásah do svobody projevu médií od vypuknutí koronavirové pandemie není vůbec ojedinělý. Více než čtyři sta jich po celém světě napočítal Mezinárodní tiskový institut od jara do října 2020, odborné odhady ale hovoří o mnohem vyšších číslech. Jedná se o civilní i trestní obvinění či zatčení novinářů, omezování přístupu k informacím, cenzuru, příliš širokou regulaci potírání falešných zpráv a dezinformací, ale také slovní nebo fyzická napadení.

Zvláštní tribunál pro Libanon vydal v srpnu 2020 dlouho očekávaný rozsudek ve věci vraždy bývalého libanonského premiéra Rafika Harírího. Tribunál ve svém téměř 2700stránkovém rozsudku odsoudil jednoho pachatele ze zločinu terorismu a souvisejících trestných činů a tři obviněné zprostil obžaloby.

Předtím než přejdeme k diskuzi o rozsudku samotném, je třeba připomenout, proč a jak tribunál vznikl. V roce 2005 došlo k bombovému útoku v centru Beirútu, při kterém přišlo o život 22 lidí, včetně bývalého libanonského premiéra Libanonu Rafíka Harírího. Stovky lidí při výbuchu utrpěly zranění. V roce 2007, dva roky po výbuchu, Libanon a OSN vytvořily tribunál kombinující prvky vnitrostátního a mezinárodního práva, jehož nastavení je do dnešního dne v některých aspektech bezprecedentní.

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Slovensko diskriminovalo romské občany. Došlo k tomu v rámci policejní razie v obci na východním Slovensku, kterou vnitrostátní orgány dostatečně neprošetřily. Soud oběma stěžovatelům přiřkl náhradu újmy ve výši 20 tisíc eur.

Stěžovatelé se obrátili na Evropský soud pro lidská práva („Soud“) se svým případem, který má kořeny v létě roku 2013. Tehdy v rámci policejní operace s názvem „Akce 100“ vtrhlo více než 60 policistů do ulice obývané příslušníky romské komunity ve východoslovenské obci Moldava nad Bodvou a fyzicky zaútočilo na přibližně třicet lidí. Do dneška není zřejmé, zda policie operaci zorganizovala z důvodu pátrání po podezřelých osobách nebo se jednalo pouze o záminku k pomstě ze strany policie vůči Romům. Tři dny před touto operací, v rámci místních oslav, házeli údajně někteří Romové kameny na policejní auta. Pomstě by nasvědčovaly informace uvedené ve zprávě slovenské veřejné ochránkyně práv, na kterou upozornil Soud. Ve zprávě stojí, že počet operací v oblastech s vysokou koncentrací Romů je nepřiměřený.

Ochrana směrnice zajišťující odškodnění obětí násilných trestných činů v přeshraničních situacích se musí vztahovat i na případy bez přeshraničního prvku.

B.V., italská občanka s bydlištěm v Itálii, se v roce 2005 stala na italském území obětí sexuálního napadení. Jeho pachatelé byli odsouzeni na útěku, a B.V. ani bezpečnostní složky tak nebyly schopny z nich vymoci přiznanou náhradu újmy ve výši 50 tisíc eur. 

Nové informace o situaci v tureckých detenčních zařízeních přinesl v srpnu Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Zveřejněny byly dvě souhrnné zprávy: první jako výsledek pravidelné kontroly, která proběhla v roce 2017, druhá jako shrnutí ad hoc kontroly z roku 2019. V jakých podmínkách osoby v zařízeních žijí?  

Vznik Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (dále Evropský výbor) je zakotven v Evropské úmluvě o zabránění mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestání. Tato úmluva byla přijata na půdě Rady Evropy a v platnost vstoupila v roce 1989. Tento orgán pracuje při své činnosti s definicí zakotvenou v článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, v němž je garantováno, že nikdo nebude vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Od loňského roku vystupovala venezuelská opozice sjednoceně s cílem svrhnout prezidenta Nicoláse Madura. Bojkotuje volby, podporuje protesty, a dokonce i mezinárodní sankce, avšak doposud bez viditelného úspěchu. Proto se dva opoziční lídři rozhodli od opozice odpojit a účastnit se nadcházejících parlamentních voleb.

Venezuelu v současné velmi nestabilní době čekají 6. prosince parlamentní volby. Země se již několik měsíců ocitá v hluboké politické i ekonomické krizi, kterou ještě zhoršuje současná pandemie způsobená virem COVID-19. Dosavadní prezidentské „dvojvládí“ Nicoláse Madura a Juana Guiadóa rozděluje nejenom politické spektrum, ale také celou společnost. 

Protiprávně sterilizované ženy se mnoho let marně domáhaly práva na odškodnění. Určitá naděje ženám svitla v současném návrhu zákona, který navrhuje odškodnění ve výši tří set tisíc korun. Ten však již rok čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. K tomuto plánovanému bodu jednání však ve sněmovně během září nedošlo. Co je obsahem zákona a podaří se ho nakonec schválit?

V minulém roce byl devítičlennou skupinou poslanců, v čele s někdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, předložen návrh zákona, který by přiznával odškodnění osobám, které byly protiprávně sterilizovány mezi lety 1966 a 2012. Tedy od té doby, co vešel v účinnost zákon o péči o zdraví lidu) až do chvíle, kdy byly přijaty dva zdravotnické zákony, které zakotvily podmínku informovaného souhlasu, jednoznačně vymezily podmínky sterilizace a nastavily pojistky proti zneužívání).

Okresní soud v Ostravě stěžovateli v projednávaném případě nepřiznal nárok na bezplatnou právní pomoc v jeho trestní věci. Stěžovatel se bezúspěšně svého nároku následně domáhal také u Krajského soudu v Ostravě. Jaký je právní názor Ústavního soudu a jaká kritéria je třeba při žádosti o bezplatnou pomoc obhájce zvážit?

Skutkové okolnosti případu

V červnu roku 2016 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví. V této věci mu byl Okresním soudem v Ostravě (dále jen „okresní soud“) ustanoven obhájce v rámci tzv. nutné obhajoby, jelikož stěžovateli bylo v této době sedmnáct let (a byl tedy mladistvý). V listopadu téhož roku byl pro tyto skutky obviněn.

Devítiletý mandát současného českého soudce u Evropského soudu pro lidská práva JUDr. Aleše Pejchala v příštím roce končí. Proto bylo na konci prázdnin vyhlášeno Ministerstvem spravedlnosti výběrové řízení na tento post. 

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je jeden z největších mezinárodních soudů, neboť je tvořen 47 soudci (po jednom soudci z každého členského státu Rady Evropy). ESLP vznikl v roce 1959 jako instituce Rady Evropy, jejímž jeho smyslem je kontrola dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“). Jeho hlavní agendou je projednávání stížností jednotlivců i členských států na porušování práv plynoucích z této úmluvy. 

V období od ledna do července letošního roku proběhlo pět zasedání čtyř lidskoprávních výborů OSN, během nichž výbory posuzovaly periodické zprávy vybraných států o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv o lidských právech a zabývaly se též individuálními stížnostmi jednotlivců. K jakým závěrům vybrané výbory došly? A jak byla jejich činnost ovlivněna  pandemií COVID-19?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány zřízené na základě mezinárodních smluv OSN o lidských právech a slouží k monitorování jejich závazků. Každý výbor přijímá v pravidelných cyklech zprávy vybraných smluvních států, hodnotí je a na jejich základě vydává tzv. závěrečná doporučení adresovaná vládám smluvních států. Povinností států je s výbory spolupracovat a jejich doporučení realizovat. Mimo to výbory přijímají individuální stížnosti jednotlivců týkající se porušení lidských práv v konkrétních případech. V souhrnu výbory ve sledovaném období posuzovaly 24 periodických zpráv a přijaly celkem 62 stížností.