Články - bulletin

Již informace o prověřování ze spáchání trestného činu může člověku převrátit život naruby. Následky trestního řízení nabývají ještě vyšší intenzity v momentě, kdy se prokáže nevina. Proto této osobě následně náleží právo domáhat se náhrady za negativní dopady neoprávněného trestního řízení.

V České republice je každoročně vydávána zpráva o stavu lidských práv. V posledních dvou letech docházelo k výraznému omezování lidských práv v souvislosti s epidemií covid-19. Jaká další lidskoprávní témata rezonovala v roce 2020?

Konec milostivého léta

Na konci ledna skončilo tzv. milostivé léto. V rámci tříměsíční akce měli dlužníci veřejných institucí (např. dopravních podniků, zdravotních pojišťoven či státních a polostátních firem), kteří zároveň nebyli v insolvenci, šanci zbavit se některých dluhů. Pokud v této době dlužníci splatili původní dlužnou částku a zaplatili exekutorovi poplatek ve výši 908 Kč, byly jim odpuštěny zbylé úroky, penále a další poplatky. 

Když OSN na svém webu hodnotí klimatickou konferenci, hned v úvodu dává najevo, že se mnohé nepodařilo. Neuspokojující jsou především míra omezování globálních emisí skleníkových plynů a podpora zasažených států. Konference však přinesla i dílčí úspěchy, zejména pak shodu na implementaci Pařížské dohody nebo dohodu o zastavení odlesňování.

Hlavními událostmi druhé poloviny roku 2021 v Benátské komisi se tentokrát nestalo přijetí nových stanovisek či studií, byť i na ně – v míře nikoli malé – došlo. Toto období zůstane v paměti členů, a nepochybně nejen jich, spojeno zejména s personálními změnami, které v Benátské komisi proběhly. Tyto změny se dotkly jak vedení Benátské komise, tak českého zastoupení v tomto orgánu. První část dnešního příspěvku bude věnována těmto změnám, v dalších dvou částech pak předložíme krátké shrnutí výstupů obou podzimních (říjnového a prosincového) zasedání Benátské komise. 

Genocidu ve Rwandě dělí od genocidy jezídů tzv. Islámským státem dvacet let. Co mají obě události společné? Jejich aktéři byli v prosinci odsouzeni v Evropě k dlouholetým trestům odnětí svobody na základě principu univerzální jurisdikce. Claude Muhayimana byl odsouzen francouzským soudem za účast na rwandské genocidě v roce 1994. Taha al-Jumailly byl odsouzen soudem německým za genocidu jezídů z roku 2014.

Soudní proces se súdánským velitelem Abd al-Rahmanem, také přezdívaným Ali Kushayb, postoupil do další fáze. Odvolací senát Mezinárodního trestního soudu na začátku listopadu 2021 jednomyslně zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu z května téhož roku.

MTS: Soudci odvolacího senátu snížili al-Mahdímu trest

V listopadu 2021 přijal panel soudců odvolacího senátu Mezinárodního trestního soudu (MTS, Soud) rozhodnutí, kterým snížil původní devítiletý trest Ahmada al-Faqi al-Mahdího z Mali o dva roky. Soudní přezkum byl proveden poté, co Al-Mahdí vykonal dvě třetiny svého trestu v délce šesti let.[1] Na svobodu tak bude propuštěn již v září 2022.

Evropský soud pro lidská práva nedávno rozhodl, že vyhoštění osoby trpící paranoidní schizofrenií není porušením zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení. Stěžovatel totiž dle soudu představuje hrozbu především pro své okolí, ne pro sebe. Není tedy podstatné, že přijímající země není schopna zaručit dostatečnou zdravotní péči.

Musí členský stát vydat rodný list, ve kterém jsou uvedeny dvě ženy jako matky? To je podstatou otázky položené Soudnímu dvoru v případu malé Sarah (případ Pančarevo), která se narodila ve Španělsku matkám britské a bulharské státní příslušnosti. Bulharský správní orgán jí však odmítl vydat doklad totožnosti s odkazem na tradiční definici rodiny a svou národní identitu. To jí brání opustit hranice Španělska a vykonávat své právo volného pohybu. Soudní dvůr potvrdil, že členské státy musí respektovat rodičovské vztahy stejnopohlavních párů založené v jiném členském státě.